Loterie života - díl 472

13. ledna 2011 v 17:15 | Megan |  Loterie života
Loterie života
V minulém díle dávala Sofie Jeffreymu pocítit, jak je na něj naštvaná, a Lilian s Perrym se bavili na večírku.



Lilian se po sále rozhlížela as i deset minut, až to vzdala a otočila se zpátky čelem k baru. Ovšem jak se neopatrně otáčela s ohledem na ostatní, aby někoho nekopla, si shodila berle. Ty při svém pádu přepadly přes nohy mladé relativně vysoké dívky již od pohledu jasného jižanského původu, možná její rodiče byli mulati nebo mestici.
Vlasy měla lehce kudrnaté, melírované červenou barvou a střižené na mikádo po ramena. Spíše než na společensky významný večírek byla oblečená jako na neformální večeři. Ovšem v davu všech žen se to ztratilo. Tento styl Lilian poznala spíš jen proto, že byla z 'lepší společnosti' a oblečení pro ni muselo být vždy až na prvním místě.
"Omlouvám se," chytila se Lilian madla pod pultem a chystala se slézt.
"Nechte to," promluvila na ni dívka hrubším hlasem odpovídajícím hlasu černošky, "podám vám je."
"Děkuji," uvelebila se Lilian zpátky na své místo.
"Není zač," zvedla berle a opřela je zpátky o bar.
"Vidíte, sedím tady vedle vás a ani jsem si nějak neuvědomila, že vás neznám," zasmála se Lilian a napřáhla k dívce pravou ruku, "jsem Lilian."
"Nancy," potřásla jí rukou, "ale můžu vás uklidnit, že jsem přišla tak před pěti minutami."
"Jako sem na večírek?" Podívala se Lilian na hodiny nad barem, jejichž ručičky již minuly osmou hodinu.
"Ne, tady jsem od těch šesti," zavrtěla Nancy hlavou, "tady na bar jsem se schovala až teď."
"Kdopak vás sleduje? Snad ne žárlivý přítel?" Smála se Lilian.
"Ne, to ne, jen už mám za sebou snad tři kola tance," zasmála se také.
"To vám tak závidím," zasnila se Lilian, "já bych klidně tančila do rána."
"Tak tančete," pobídla Nancy Lilian, aniž by si uvědomila, že jí před chvílí podávala berle.
"Tak s tímto do kola moc nemůžu," ukázala Lilian na nohu v ortéze a následně i krk, který jí obepínal molitanový límec.
"Já jsem hloupá," cítila se Nancy trapně, "taky mi to mohlo dojít, když jsem vám vlastně podávala ty berle."
"To je v pořádku, já jsem tady z toho taky trošku rozpačitá, protože znám sotva deset lidí," pokusila se Lilian zjednodušit situaci.
"To jste na tom stále lépe než já," mávla nad tím rukou, "já znám snad už skoro všechny, ale pamatuji si jména sotva pěti lidí."
"Do toho se časem dostanete, děvče," uklidňovala ji.


"Tam ta?" Ukázal Daniel na ženu v červených šatech, která seděla se svým partnerem u stolu.
"Říkal jsem u baru," zamumlal Morris, čtvrtý muž, který donesl vodku. Byl snad ze všech čtyř nejmenší a lehce obézní. Vlasy měl sestřižené pár centimetrů pod ramena a od začátku večera jen popíjel.
"Která?" Snažil se i Perry soustředit na tlachání o ženách.
"Ta černá přeci," připomněl Robert téma hovoru.
"Ta v tom žlutým," znejistil Daniel.
"Jo," přitakal Morris.
"Já mám raději vybledlé typy," zasmál se Perry, "jako je třeba ta blondýnka v těch krátkých šatech."
"Která?" Rozhlížel se Robert.
"Tamta, co pije ten džus," ukázal Perry na Lilian, "s tou ortézou. To je můj typ. Taková ženská… to je kus!"
"Pánové, pánové, naše pivíčko se nese," zaradoval se Robert, když spatřil přicházející servírku s tácem sklenic s pivem.
"Myslím, že se domů střízlivý nedostanu," rozesmál se Perry.
"A od toho ten večírek je, ne??" Šťouchl Daniel do Perryho, který si právě bral svoje pivo.
"Vole, ty mi to ještě rozliješ," balancoval Perry se skleničkou.
"Tak, pánové, na zdraví," pronesl Morris přípitek.
"Hlavně to moc nepřehánějte, ať nám neděláte ostudu," přidal se k nim samotný ředitel ROI San Aiden, muž kolem šedesátky.
"Pane řediteli, vítejte v klubu," rozestoupili se všichni a do kroužku přijali i ředitele.
"Na zdraví pana ředitele," pozvedl Perry sklenku.
"A na krásu našich zaměstnankyň!" Přidal ředitel přípitek.


"Jak to tak vidím, budu na konci večera jediná střízlivá," smála se Lilian, když si s Nancy přiťukávala svým džusem.
"Ať žijem!" 'Kopla' do sebe Nancy panáka slivovice.
"Tomu já říkám mejdan," napila se Lilian svého džusu a odložila si skleničku zpátky na pultík.

*****

"To se nedá vydržet," zabouchl Jeffrey svoji knihu a div neposkočil na posteli, jak byl naštvaný. Ovšem Sofie se ani neobtěžovala na jeho stres reagovat. Dál si pročítala lékařský časopis, který jí chodil pravidelně každých čtrnáct dní, a předstírala zaneprázdněnost.

"Já už toho mám dost!" Zkusil to Jeffrey znovu a tentokrát již poskočil, jak se ošil.
"Tak si otevři okno, nebo zapni klimatizaci," odvětila bez zájmu od stránek časopisu.
"Nemůžeš mě třeba rovnou zabít?" Posadil se do tureckého sedu.
"Má na tebe přijít berňák? Krátíš si daně, že tak vyvádíš?" Pokračovala svým nezaujatým tónem, jako by se vůbec nic nedělo.
"Dej to sem!" Vytrhl jí časopis z ruky a hodil ho na zem.
"Jeffrey! Co blbneš?!" Rozzlobila se.
"Tohle se prostě nedá vydržet!" Zopakoval jí a přitom se nervně ošíval rukama. Atmosféra, jaká mezi nimi vládla, ho hodně štvala a fakt, že neměl ještě skleničku alkoholu, mu na náladě nepřidával.
"Co tě to popadlo?!" Začala mu vyčítat.
"Dělej cokoliv! Klidně mi dej facku, řvi na mě celý týden! Jen, prosím, takhle nemlč!!!" Snažil se svůj tón udržet v rovnováze.
"Co ti je?" Hrála nechápavou, ačkoliv jí bylo dobře jasné, že ho deptá její zloba kvůli Madeleine.
"Já s Madeleine nic nemám!!" Připomněl jí, o co mu jde.
"Řekla jsem ti, že je mi to jedno," postavila se na všechny čtyři s úmyslem, že si přeleze na kraj postele, aby si podala časopis.
"Sofie, poslouchej mě," chytil ji za rameno a posadil na paty proti sobě.
"Vždyť tě poslouchám celý dny," zavrtěla hlavou a Jeffrey v ní najednou částečně uviděl sebe, když se Lilian kvůli něčemu rozčilovala. Byl taky tak netečný a laxní.
"Ne, neposloucháš," praštil pěstí do stehna jako naštvaná manželka, "kolikrát ti mám říct, že si Madeleine jen polila svoje tričko, tak jsem jí půjčil košili."
"Řekla jsem ti, že mě to nezajímá," postavila se zpátky na všechny čtyři a podala si časopis.
"Co mám udělat? Mám tady skočit z okna, abych ti dokázal, že jsem s ní nic neměl??" Zadržoval svůj vztek.
"Jeffrey, uklidni se, nebo budeš mít infarkt, jo?" Pohladila ho po tváři, jako by se nic nedělo a posunula se zpět ke svému polštáři.
"Sofie, já jsem jen chlap!" Vstal z postele a sedl si na kraj její strany, zatímco Sofie už pokračovala ve čtení.
"To jsou pitomci," zasmála se Sofie, "poslouchej, nějaká rodina na Novém Zélandu…"
"Je mi jedno, co nějaká rodina na Novým Zélandu, nebo ve Skandinávii, nebo kde…!!" Popadl časopis a chtěl jí ho vzít, ale Sofie ho držela pevně.
"Jeffrey!!" Zavrčela se zlostným výrazem ve tváři.
"Sofie!!" Začal se s ní přetahovat o časopis.
"Jeffrey!! Pusť to!!" Držela časopis co nejsilněji, jak jen mohla.
"Sofie! Takhle to dál nejde!!" Přitáhl si časopis k sobě.
"Pusť ten časopis!!!" Snažila se vyrvat mu časopis z rukou.
"Sofie! Já jsem prostě chlap a strašně se mi líbí kozy!" Pustil časopis a hbitě jí položil svoje ruce na prsa.
"Cože??" Polekala se.
"Tohle," začal ji něžně hladit a dotýkat se přes košilku jejích ňader, "prsa, strašně mě to vzrušuje, miluju prsa."
Sofie Jeffreymu nic neodpověděla. Jen pozorovala jeho tvář a v duchu si ho měřila. Takto vydrželi tiše asi pět minut, přičemž Sofie stále pevně svírala v rukou časopis. Její naštvání nepovolilo.
"Takový prsa," zašeptal tichounce, "akorát do ruky. Tohle se mi líbí. Mám rád… strašně rád… tvoje prsa."



Jak dopadne situace mezi Sofií a Jeffreym?
A co večírek? Jak se bude vyvíjet?


Čtěte v příštím díle.
 


Komentáře

1 Fantasy | 13. ledna 2011 v 21:42 | Reagovat

1. Být Sofií, dám mu pár facek.
2. Hm, zajímavě XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska