Loterie života - díl 481

10. února 2011 v 4:37 | Megan |  Loterie života
Loterie života
V minulém díle chtěla Sofie s Jeffreym o něčem mluvit, ale přerušili je mladí…



"Já vím, děkuji," pousmála se, "ale rodiče chtějí udělat tu svatbu."
"Otázka mé konverze, že…"zamumlal Kyle nelibě s plnou pusou pizzy.
"Měli bychom se vzít co nejdříve a ta konverze taky není jen o tom, že… však víš," udělala narážku na obřízku.
"Chtěl bych… to… ještě… probrat s mámou…" zadrhával se v řeči, protože otázka obřízky mu byla velmi nepříjemná.
"Jo, teď přes svátky tady budeš mít celou rodinu, tak to všechno vyřešíme," souhlasila s počkáním.
"Chceš se vzít ještě před porodem, že?" Zvažoval varianty.
"Já nevím, už teď se cítím divně, na konci dubna už budu sotva sedět a doufat, že to dítě ze mě nevypadne," zakoulela očima.
"V březnu ti bude osmnáct,…"zarazil se Kyle.
"A co ty myslíš?!" Zamyslela se nad jeho názorem, jestli se vzít před nebo až po porodu.
"Co? Já nevím?!" Zarazil se nad jejími myšlenkami.
"Je lepší se vzít před miminkem, nebo po miminku?" Začala si hladit bříško.
"Ze svatební cesty nebudeme mít nic tak jak tak,…" ušklíbnul se Kyle.
"Prosím?!" Pochopila jeho myšlenky na sex.
"No, víš, před porodem už stejně nikam jet nemůžeme, navíc máme školu," povzdechl si, "a po porodu budeš mít to šestinedělí, nebo jak se to jmenuje,… budeme mít moc práce kolem miminka."
"Jde ti hodně o tu cestu?"Viděla mu v očích jejich intimní život.
"Chtěl jsem tě někam vzít,"pokrčil rameny, "dostal jsem od babičky nějaké peníze po její smrti a něco jsem našetřil."
"Pojedeme třeba až jako rodina…" mrzelo ji, že se porod a starosti s miminkem víc a víc blíží.
"Ale stejně je nejdůležitější, že budeme my tři spolu," otočil téma na lepší pohled, "ty, já a naše maličký."
"Necháme si říct, co to bude?" Ovládla ji menší touha vědět pohlaví dítěte.
"Je to důležité?" Nechtěl to vědět.
"Ne," zavrtěla hlavou.
"Kdyby to mělo ovlivnit nějak naši svatbu, víš…" pokrčil rameny, "ale já to vědět nechci."
"A stejně by se doktoři nemuseli trefit," racionalizovala si rozhodnutí.


*****

"A co teď?" Zapřel si Perry ruce v bok, když odnosil všechny věci a byl zpět u Lilian v ložnici.
"Vzhledem k tomu, že už je moc hodin, tak asi koupel a pak spát," dívala se na budík na nočním stolku.
"A ten sex?" Zamrkal na ni.
"Jaký sex?" Hrála nevědomou.
"Říkala jsi: sex až večer,"podíval se na hodinky, "už je večer."
"Nejdřív koupel a pak,… to si ještě rozmyslím," tvářila se vznešeně.
"Koupel?" Sednul si vedle ní na postel a prohlížel si každý rys její tváře.
"Jo," zasmála se.
"Víš o tom, že máš tady takovou vrásku?" Přejel jí prstem po tváři.
"Ty jsi zlý," pleskla ho rukou po noze, "to je slušné?! Říkat ženě, že je stará, frigidní a neplodná?!"
"Tak jsem to nemyslel,"políbil ji na koutek úst, kterého se před maličkou chviličkou ještě dotýkal prstem.
"A jak jsi to myslel?" Chtěla vysvětlení, než se urazí.
"Chtěl jsem tím říci, že jsi dokonalá bytost," opřel se čelem o její spánek a zblízka si prohlížel jemnou pleť.
"Dokonalé bytosti nemají vrásky,"trvala na pokračování vysvětlení.
"Mají," políbil ji znovu, "od smíchu. Chtěl jsem říci, že máš maličkou vrásku smíchu, tady," dotknul se místa na tváři, "vždycky jsi byla usměvavá. Sluší ti to."
"Máš štěstí, že umíš lichotit a všechno zamluvit," naznačila mu odpuštění, "jinak bych tě zbila tou holí."
"To bys neudělala," polechtal ji.
"Udělala," vyjekla smíchy, jak ji lechtal.
"Neudělala," přitvrdil v lechtání a povalil ji na záda.
"Né! Perry! Ne! Prosím!"Křičela se slzami v očích z toho, jak ji Perry lechtal a ona se neměla jak bránit.
"Ty bys mě bila?" Udržoval si nad ní dominantní roli, aby se mu nemohla bránit.
"Perry, prosím," smála se a neřízeně kopala nohama.
"Odvolej to," přestal ji lechtat a přidržel jí ruce za hlavou.
"Odvolávám," pomalu se uklidňovala.
"Odvolej to," apeloval.
"Odvolávám," opakovala.
"Odvolej to," chytil jí obě ruce jednou rukou a druhou ji polechtal.
"Odvolávám, co jsem odvolala," nechtěně Perryho kopla kolenem do břicha.
"Á! Ty potvoro!" Překulil se Perry na záda a držel si břicho.
"Promiň!" Opatrně si klekla na posteli a prohlížela si Perryho.
"Ty jsi mě vykastrovala,"naříkal.
"Perry! Lásko! To jsem nechtěla!" Naklonila se nad ním a pohladila ho po tváři.
"A mám tě!" Polapil ji do náruče, "na mě nevyzraješ!"
"Simulante!" Zlehka ho pleskla.
"Pojď, půjdeš se koupat, zítra máme dlouhou cestu," pomohl své partnerce posadit se.
"A příště, miláčku, opatrně na ten můj krk," zlehka se rukou dotkla jizvy po operaci a následně si nasadila molitanový límec.
"Promiň," vzal ji do náruče, "někdy si neuvědomím, že právě nemáš ten límec…"
"Tak šup, půjdeme si dát koupel," pobídla ho, aby ji vzal dolů.
"Půjdeme?" Zazářily mu v očích jiskřičky nadšení.
"Jo, dáme si koupel,"zopakovala Lilian.
"Tak se mě drž," držel ji pevně, aby nespadla.


*****

"Můžu?" Vstoupil Jeffrey nesměle k Sofii do ložnice, když ještě kolem desáté večer nemohl spát a viděl, že se nahoře svítí.
"Jo, pojď," souhlasila od rozečtené knihy.
"Neruším?" Všimnul si, že čte knihu, a zamával bílým kapesníkem, "jdu v míru."
"V pořádku," dala si do knihy záložku, zavřela ji a nechala si ji ležet na klíně, "co potřebuješ?"
"Neboj, nebudu tady spát,"ujistil ji.
"Já…" chtěla mu říci, že se na něj už tolik nezlobí.
"Můžu si sednout?" Ukázal na kraj postele.
"Jo, vždyť je to tvůj dům…"nechápala jeho chování.
"Říkala jsi, že si chceš zavést ordinaci,…" opatrně se posadil a stále si držel od Sofie odstup.
"Jo,…" zašeptala tiše.
"Co to vlastně má být za ordinaci?" Společensky se zajímal.
"Zůstanu ve svém oboru,"pousmála se, "říkala jsem ti, že budu v té klinice tady skoro na Eden Side, ne?"
"Jo, ale jen se chci o tobě dozvědět víc, víš?" Vzal ji za ruku, kterou měla volně složenou na knize.
"Je to soukromá klinika,"uhnula s rukama, načež i Jeffrey se stáhnul, "mají tam všechna oddělení. Provádí všechno od umělého oplodnění přes léčení obezity až po nejrůznější závažná onemocnění. A právě rozjeli úrazovku a chybí jim lékaři."
"Jsi ve svém oboru dobrá, takže tě určitě vzali všema deseti," podporoval ji.
"Mám svoji práci ráda,…"zasnila se, "možná tam budu moci dělat i primářku…"
"Počkej, já myslel, že budeš mít soukromou ordinaci," nechápal Jeffrey Sofiino myšlení.
"Ono je to složitější,"pokrčila rameny, "na tu chirdu právě chodí významnější lidé a tak,… klinika zaručuje soukromí, nulovou publicitu. Je to prestižní pracoviště. A já budu jak doktor na oddělení, tak i v ordinaci."
"Aha…" začal pomalu chápat.
"V té ordinaci se budu střídat s ostatními lékaři podle služeb, je to podmínka kliniky," povzdechla si, "takže si budu po vánocích ještě vyřizovat nějaké osvědčení a z ministerstva by mi měly přijít nějaké papíry… a ani nevím, jaký mi ze Shetterfieldské státní dali posudek."
"Vidím, že to vážně nemáš jednoduché," užasnul Jeffrey, co všechno musí vyřizovat, "ale uvidíš, že budeš nejlepší ze všech."
"Kdo ví…" zneutralizovala téma.
"Odpoledne jsi chtěla o něčem mluvit," vrátil se k rozhovoru, který kvůli dětem nedokončili, "říkala jsi, že o něčem mluvím. Pak jsme to nedokončili…"


O čem Sofie s Jeffreym chtěla mluvit?
Jak dopadne její ordinace?

Čtěte v příštím díle.
 


Komentáře

1 Terez | Web | 10. února 2011 v 8:15 | Reagovat

O čem Sofie s Jeffreym chtěla mluvit?
- Asi o tom miminku..
Jak dopadne její ordinace?
- Nevím, ale asi bude mít to, co chce:-)

Supeer dílek! Už se těším na dalšíí! :-)

2 Megan | Web | 10. února 2011 v 14:57 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za komentář, budu se snažit do zítřka zapracovat na dalším díle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska