Loterie života - díl 496

20. března 2011 v 17:33 | Megan |  Loterie života


V minulém díle Perry odjel k Madeleine a Jeffrey rozmlouval s Daphne...



Perry po odjezdu z Eden Side se chvíli zdržel u Madeleine doma, protože se Madeleine nechtělo k jejím rodičům, ale nakonec ji Perry přesvědčil. Madeleinina matka nebyla nadšená, že přijel i Perry, ale že jsou vánoce, mávla nad tím rukou.
"Teď, když vás tak vidím pohromadě,..." usmíval se Madeleinin otec na Perryho, který houpal Eleanor na kolenou.
"Je ta podoba vidět," souhlasila babička Eleanor.
"Perry, proč ses vlastně nepochlubil, že máš dceru a my vnučku? Vídali jsme se, když Maddie byla v Anglii," máchl dědeček rukama.
"No, já jsem to sám nevěděl," zasmál se Perry, "já o ní vím sotva pár měsíců."
"Chápu, že jsi to neřekla nám," obrátil se dědeček ke své dceři, která seděla na pohovce vedle matky a mlčky pila čaj, "ale že jsi to neřekla Perrymu..."
"Já mu to chtěla říct, vysvětlovala jsem ti to," povzdechla si Madeleine, "ale to prostě nešlo napsat jen tak do emailu.... Ahoj Perry, jak se máš? Já se mám dobře, budeme mít dítě, peněz mám dost, jinak pohoda jazz? Anebo: narodila se ti dcera, jmenuje se Eleanor, jinak je všechno při starým. Furt chodím do školy, mám brigádu, bydlení je dobré..."
"Asi bych prvně listoval kalendářem, jestli to není aprílový žert," okomentoval Perry potencionální situaci.
"Uvařím vám ještě kafe, chcete?" Nabídla babička, "nebo víno? Perry, Maddie, nedáte si víno?"
"Děkuji, ale víno ne, řídím,..." odmítl Perry zdvořile, "ale kávu si dám."
"A ty?" Prohlížela si paní Andrews dceru.
"Já vůbec!" Odmítla Madeleine rázně. "Naposledy jsem se vínem polila a..."
"Dolů,..." poplácala Eleanor Perryho po kolenech.
"Jistě, madam," postavil Perry děvčátko na zem.
"Pojď za mnou," zavolal si pan Andrews vnučku.
"A máš lízátko?" Zazářily Eleanor oči.
"Tak mi pomož vstát z křesla," napřáhl pan Andrews k Ellie ruce a při tom se smál, "já jsem starý člověk, musíš mi pomoct."
"Pojď," vzala Ellie dědu za ruce a všemi silami ho zkusila popotáhnout.
"No ty jsi silná," vstal pan Andrews z křesla, "to si zasloužíš velké lízátko."
"Ta zase bude ulepená,..." okomentovala Madeleine představu, jak Ellie líže velké lízátko.
"Ty nám do toho nemluv, mámo," pohrozil dědeček Madeleine.
"Jo! Ty tomu nerozumíš," otočila se Ellie na matku.
"Je roztomilá," smál se Perry.
"Maddie, vážně si nic nedáš? Piješ jen ten čaj..." přátelsky se paní Andrews starala o dceru.
"Mami, fakt ne, uvař mi, prosím, třeba ještě čaj. A jestli tady máme ještě ten velký hrnek..." vzpomněla si na veliký půllitrový hrnek, do něhož si dělala čaj, když byla nemocná.
"Ten žlutý? Máme," souhlasila babička, "budeš chtít čaj pro Ellie do láhve, že?"
"Jo, ona už to všechno vypila," ukázala Maddie na láhev.
"Hned přijdu," vzala si paní Andrews láhev a odešla.
"Oni to neví?" Zašeptal Perry.
"Co?" Nechápala Maddie.
"To,..." nenápadně ukázal na její břicho.
"Ještě ne,..." zavrtěla hlavou.
"Co tady máte tajnosti? My slyšíme všechno!" Vrátil se dědeček s vnučkou.
"Ellie, kdo ti dal tak veliké lízátko??" Zhrozila se Madeleine, když viděla, jak Ellie usilovně žužlá lízátko o průměru deseti centimetrů.
"Děda," zamumlala s plnou pusou a usadila se na deku s hračkami.
"To zase bude všechno lepit," zavrtěla Maddie hlavou.
"Vždyť je to jen dítě, to se umyje," smál se děda, "ty jsi byla stejná."
"Věčně od čokolády," smál se Perry.
"Ty znáš Madeleine přibližně od věku jako je teď Ellie, ne?" Zamyslel se pan Andrews.
"Dva roky jí byly," souhlasil Perry, "Ellie je teď vlastně starší."
"Je to zvláštní, když pomyslím, že jsi hlídal naši holčičku a teď s ní máš dítě,..." zamyslel se nad celou situací.
"Tati, Perry mě nikdy nezneužíval!" Zvýšila Madeleine hlas, "já jsem ten celý románek začala! A od první chvíle jsem s ním dítě chtěla."
"Maddeleine,..." pokusil se Perry mírnit přítelkyni.
"Maddie, nehádej se, jsou vánoce," přišla do obývacího pokoje paní Andrews s podnosem a šálky.
"Já jen nechci, abyste zase Perryho nějak špinili," bránila se Madeleine.
"Nikdo nikoho nešpiní," namítla paní Andrews.
"Vždycky jsme Perryho měli rádi, to víš," přidal se pan Andrews, "jen jsme nečekali, že to takhle dopadne..."
"To jsem nečekal ani já," pokrčil Perry rameny, "jenže citům se někdy nedá poručit."
"Škoda, že jsme si tu atmosféru tak pokazili," zesmutněla Madeleine, "už jsem si myslela, že bychom mohli být normální přátelská rodina."
"Vždyť se nic nestalo," pohladila paní Andrews dceru po ruce.
"Mami, já se snažím," zadívala se Madeleine matce do očí, "já se vážně snažím. Chci, abychom byly zase dobré kamarádky, jenže pořád to všechno mezi námi je jak těžký mrak. Perry do mého života prostě patří. A Eleanor je jeho dcera, to nezměníš."
"Já tomu jen prostě stále nerozumím," hluboce se nadechla a zvolna vydechla, "ale vím, že byla chyba posílat tě do Anglie a..."
"A bránit ti v lásce," doplnil Madeleinin otec.
"Doufala jsem, že tohle bude hezké odpoledne," odvrátila Madeleine svůj pohled k Perrymu, který již seděl na zemi s Eleanor, hrál si s ní a dohlížel, aby lízátkem všechno neulepila.
"Vždyť je, nebo ne?" Znejistila paní Andrews.
"Představovala jsem si to trošku jinak," sklopila hlavu, "doufala jsem, že najdu odvahu, když je tu se mnou i Perry..."
"K čemu odvahu??" Zbystřil pan Andrews.
"To je jedno,..." mávla nad tím Madeleine rukou.
"Tak nám to řekni, vždyť ti hlavu nikdo neutrhne," pobízela ji matka.
"Maddie, rodiče tě mají rádi," uklidňoval Perry matku svého dítěte.
"Mami, já tě mám taky ráda," přidala se Ellie.
"Řekni nám to, vždyť o nic nejde, ne?" Vyzvídala matka.
"Jde o to, že..." odmlčela se na chvíli, aby získala potřebný čas k nalezení odvahy, "jsem těhotná."
"Cože??" Spadla panu Awdrewsovi čelist.
"S Perrym?" Přidala paní Andrews otázku.
"Jo," souhlasila Maddie, "jsem ve čtvrtém měsíci."
"Jak se to stalo??" Vzpamatovával se pan Andrews z novinky, "tedy rozumím tomu, jak se to stalo. Chci se zeptat, kdy se vezmete?"
"My..." chtěl Perry odpovědět.
"My se brát nebudeme," rázně odpověděla Madeleine.
"Já chápu, že předtím jsme vám stáli v cestě, potom jsi byla v Anglii a nikdo z nás nevěděl, že máte spolu holčičku, ale teď vám nikdo nebrání," nechápala matka dceřinu vážnou odpověď.
"A ty bys mi tu svatbu ještě vystrojila," zasmála se Madeleine ironicky, když se jí v hlavě rozezněla matčina slova.
"Bože, Maddie, tak když ta vaše láska přežila i tu velkou vzdálenost a čtyřleté oddělení, tak už spolu buďte," podporovala ji, čemuž se divil i sám pan Andrews, "tím spíš, když jste si zadělali na druhé dítě. Určitě budete chtít třetí. Vždycky jsi chtěla velkou rodinu..."
"Jo, to dává logiku, proč se nevezmete?" Souhlasil pan Andrews s manželčiným nápadem.
"Perry se bude ženit," konstatovala Madeleine.


Když Jeffrey přišel do kuchyně, cítil napjatou atmosféru a Lilianiny smíšené emoce, které se snažila potlačovat.
"Kolik toho budeš ještě připravovat?" Obdivoval spousty jídla na talířích a tácech.
"Už dělám poslední obložený talíř," odpověděla Lilian.
"Kdo tohle všechno sní,..." nedokázal si představit, co se spoustou jídla udělají.
"To bych taky rád věděl," přidal se Kyle.
"Loni toho bylo stejně a snědlo se všechno do posledního drobínku," poznamenala Lilian, "dnes máme o tři, možná o čtyři osoby navíc, jestli Perry doveze Madeleine."
"Pět i s Eleanor, ne?" Počítal Kyle.
"Kolik toho takové dítě sní? Ještě řekni, že celou krůtu," smál se Jeffrey.
"Perníčky jsou už na stole, jestli chceš mlsat," pousmála se Lilian na Jeffreyho.
"Kylee, zvládneš to už dodělat?" Ukázal Jeffrey na talíř, který Lilian zdobila.
"Jo, tak pomáhám s tím mámě," přikývnul Kyle.
"Umyj si ruce a pojď," natáhl se Jeffrey k Lilian a pohladil ji po tváři.
"Kam? Podívej se, jak to tady vypadá!!" Ošila se Lilian.


Kam Jeffrey chce jít? Půjde s ním Lilian?
Jak to dopadne u Andrewsů?
Co Perry a Maddie?


Čtěte v příštím díle.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska