Loterie života - díl 501

30. března 2011 v 19:57 | Megan |  Loterie života


V minulém díle jsme se vrátili do roku 1992, kdy Lilian a Jeffrey spolu slavili svátek všech zamilovaných...


"Strašně moc bych ti chtěl dát pusu," sledoval její smyslné rty a každé slovo, které přes ty rty prošlo.
"Pusu?" Divila se.
"Ano, chtěl bych ti dát pusu, políbit tě, ale nechám to na jindy," domyslel si, že není připravená na polibek.
"Jak chceš," přikývla na znamení souhlasu s odložením prvního polibku.
"Rodiče budou úplně paf, až jim tohle ukážu," vrátil se k obdivování dárku.
"Musím vylepšit své dovednosti," odmítala chválu a snažila se být skromná.
"Škoda, že nemám bratra," zasmál se Jeffrey škodolibě.
"Proč?" Divila se Lilian.
"Protože bych se mohl vytahovat, jak šikovnou holku mám," cítil se hrdý na dárek.
"Holku," zachichotala se Lilian.
"Promiň, slečnu, kamarádku. Jak úžasné děvče znám," napravoval Jeffrey použité slovo. "Nemám, ale znám. A i to hodně znamená."
"Jeffrey?" Oslovila Lilian Jeffreyho.
"Ano?" Zadíval se jí do očí.
"Co se ti na mě líbí?" Položila první otázku, která ji napadla.
"Všechno," pokrčil rameny, "jsi dokonalá."
"Tak co například?" Chtěla, aby byl konkrétnější.
"Máš úžasně upřímné oči, už od prvního pohledu jsi strašně moc hodná a milá. Kdybych byl věřící, řekl bych, že tebe tvořil sám bůh," zamilovaně si prohlížel její tvář, "že tě vymodeloval a potom ti dal všechny ctnosti, spoustu nevinnosti, nebeskou krásu, všechnu něhu a dobrotu, obětavost a..."

Lilian Jeffreyho rozpovídala úmyslně. Spíš, než poslouchat komplimenty, chtěla získat chvilku pro rozmyšlení a nalezení odvahy. A ve chvíli, kdy Jeffrey vyjmenovával všechny její kladné vlastnosti, se k němu naklonila a zlehounka ho políbila. Sice ne na rty, jen na tvář a udělala mu hezký červený obtisk rtěnkou, ale i to bylo pro Jeffreyho veliké. Úplně z toho oněměl a po chvíli se jako opravdový zamilovaný blázen převrátil na záda s pouhým psím zavytím "aú!"

"Jsi v pořádku??" Starala se Lilian, když Jeffrey spadl.
"Jsem v nebi," díval se na polojasnou oblohu. "To je nádherný."
"Neublížil sis, vstávej!" Natáhla k němu ruku, aby mu pomohla vstát.
"Zvu tě na..." vzal Lilian za ruku a podíval se jí na hodinky, které ukazovaly tři hodiny, a potom ji na ruku políbil.
"Vstávej," smála se Lilian.
"Zvu tě na večeři," vstal a obkročmo se posadil na lavičku.
"Jako dnes?" Divila se.
"Jestli máš už něco v plánu, tak zítra, pozítří,... jak se ti to hodí! Za tohle si zasloužíš ještě nějaký dárek." Rozradostněně si podupával nohama. "Anebo tě vezmu na nákupy. Pojď, něco si koupíš."
"Chci zůstat tady," zavrtěla hlavou.
"Já jsem dostal pusu," radoval se jako malý kluk.
"Otři si tu rtěnku," smála se Lilian.
"V žádném případě, jen ať všichni vidí, že jsem dostal od tebe pusu! To je velká událost!" Nechtěl si očistit tvář.
"Ty jsi blázen," nepřestávala se smát jeho chování. Bylo to všechno tak milé, romantické. Líbilo se jí, že s ní tráví čas a nevyžaduje po ní sex.
"Směl bych ti ji vrátit?" Zeptal se nesměle.
"No, směl," nastavila k němu svoji tvář.
"Taková krásná mladá tvář," dotknul se Jeffrey prstem tváře a potom ji lehce kamarádsky políbil.
"Takže?" Usmívala se jako andílek.
"Takže?" Nevěděl, co má dělat, na co odpovědět.
"Takže ten dárek,…" culila se nesměle.
"No, jak jsem řekl, když odmítneš, nechám tě být. Přestanu tě zvát na schůzky a podobně," zvážněl.
"A co když bych s tebou v těch šatech někdy někam ráda šla?" Tvářila se jako malé dítě, kterým stále ještě trošku byla.
"Tím líp," zasmál se, "rád tě v nich někam vezmu. Jen doufám, že jsem vybral správnou velikost."
"Podle lístečku by to mělo být," přikývla, "stejně nechápu, jak to víš."
"Všimnul jsem si čísla na té růžové mikině, co nosíš," zamrkal šibalsky, "tak jsem si číslo zapsal a hned druhý den vyrazil nakupovat."
"Stejně obdivuji, jaký jsi blázen," vzdychla zasněně, "můžeš mít tucet jiných žen a dívek, ale stejně trávíš čas se mnou. Je to tak milé, když na mě nespěcháš, ačkoliv nemáš nikde danou jistotu, že náš vztah by mohl přerůst ve víc než jen tohle naše stávající přátelství."
"Naděje umírá poslední," pohladil ji po rameni. "A už jsem prožil spoustu let čekáním na tebe, takže si klidně počkám dalších pětatřicet let."
"Blázne, dalších pětatřicet let," smála se velmi rozpačitě.
"Já bych si na tebe počkal," stál si za svým, "dokud bych neznal tebe a nemohl bych s tebou chvíli být, tak bych vlastně ani umřít nemohl! Byl bych tu tak dlouho, dokud bys nepřišla a..."
"Mám tě ráda," přisedla si k Jeffreymu blíž a položila si hlavu na jeho rameno.
"Já tebe víc," zašeptal jí do vlasů a zlehka objal kolem pasu, "jsi moc milá."

Jeffrey a Lilian strávili v parku skoro celé odpoledne. Povídali si snad o všem, co je napadlo. A Jeffreymu vůbec nevadilo, že má na tváři stále obtisk rtěnky. Byli v parku skoro až do šesti do večera. Potom si ve stánku s rychlým občerstvením koupili velké hranolky a se smíchem na rtech je spolu snědli. Lilian přišlo velmi směšné, že Jeffrey - takový vysoce postavený muž, navíc neustále oděný do padnoucího značkového obleku - jí hranolky ze stánku. A na zamilovanou dvojici udiveně koukali i kolemjdoucí.
Po malé večeři Jeffrey odvezl Lilian domů a než se rozloučili, domluvili si na neděli další schůzku.

"Ahoj," pozdravila Lilian rodiče rodnou italštinou, když se vrátila domů, a ihned spěchala do svého pokoje.
"Ahoj, kam letíš?" Díval se pan Mancini za svou dcerou.
"Nikam," odpověděla z patra.
"Dnes jsi měla přednášku nějak dlouho, ne?" Staral se otec z obývacího pokoje, ale Lilian ho již neslyšela. Už byla ve svém pokoji a prohlížela si šaty. Byla z nich celá nadšená. Stála před zrcadlem a šaty měla na sobě jen přiložené. Prohlížela se ze všech možných úhlů a připadala si jako opravdová dáma.

"Lilian?" Vešla do pokoje po zaklepání Lilianina matka.
"Ano?" Schovala Lilian šaty za zády.
"Byla jsi s tím klukem, že?" Zašeptala tiše italsky, když zavřela dveře.
"Cože?" Byla jako vytržená ze snu.
"Viděla jsem, že tě přivezl nějaký kluk," usmívala se matka radostně a posadila se do křesla u skříně.
"No, jo, přivezl," souhlasila Lilian rozpačitě. Nikdy předtím se s ní máma o Jeffreym nebavila. Neptala se, i když Jeffrey Lilian dovezl domů, nebo čekal před domem, než Lilian přijde. Podle jejich dohody nikdy nezvonil, jen chvíli počkal před domem. A Lilian, když odcházela z domu, říkala, že jde prostě ven a jen se zeptala, v kolik se má vrátit, ačkoliv již byla dávno dospělá.
"To jsi dostala od něj?" Poukázala matka na látku, kterou Lilian mačkala za zády.
"No, vlastně jo," přiznala nejistě.
"Tak ukaž, pochlub se, nebo je to něco moc tajného?" Pousmála se na dceru, domyslela si totiž, že možná za zády schovává nějakou noční košilku nebo prádlo.
"Dostala jsem šaty," srovnala Lilian šaty a ukázala je matce.
"Tedy, jsou moc hezké!" Obdivovala matka kousek, "ukaž, pojď sem blíž, ať si je prohlédnu zblízka."
"Musí být hezké," usmívala se lehce provinile.
"Musely být drahé," odhadovala matka cenu dárku.
"No, byly," souhlasila Lilian.
"To nebudou šaty z obyčejného značkového obchodu, že? Možná dovoz?" Zkoušela odhadovat původ šatů.
"Z jednoho značkového kvalitního butiku, z Pařížské ulice," posadila se na postel naproti matce a nesměle se dívala do země.
"Musí tě mít hodně rád, že?" Pokoušela se vyzvědět více o vztahu dcery s neznámým mužem.
"On je blázen," červenala se.
"Tak mi něco o tom chlapci řekni, pořádně jsem ho nikdy neviděla,"pobízela paní Mancini dceru ve vyprávění.


Co všechno Lilian řekne o Jeffreym?
A jak tráví večer Jeffrey?

Čtěte v příštím díle.
 


Komentáře

1 Terez | Web | 1. dubna 2011 v 6:21 | Reagovat

Co všechno Lilian řekne o Jeffreym?
- Asi všechno, kromě toho s těmi ženami
A jak tráví večer Jeffrey?
- Asi se pořád dívá na dárek, který dostal a myslí na Lilian:-)

Skvělej dílek!!!! už se těším na další!:-)

2 Megan | 2. dubna 2011 v 19:58 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska