Loterie života - díl 506

24. dubna 2011 v 19:09 | Megan |  Loterie života


V minulém díle Jeffrey trávil čas s Kendrou, ale myslel na Lilian, a Lilian dál přesvědčovala všechny o tom, že je Jeffrey jen její kamarád.

Sobota, 15. únor 1992
Dnes se vcelku nic moc nedělo. Pomáhala jsem celý den v cukrárně. Nejdříve jsem byla s mámou a tátou a s dalšími zaměstnanci ve výrobně, dělala jsem rolády a zdobila další cukrovinky. Po poledni ale začalo chodit dost lidí, tak jsem musela jít za Raffaellem do obchodu. Pomáhala jsem mu obsluhovat a za celou tu dobu jsem se vůbec nezastavila. Lidi se střídali jak na běžícím pásu. Ještě teď mě z toho bolí nohy a v uších zní cinkání kasy. Tržba byla taky docela slušná. Hodně nadprůměrný víkend. Podle odhadu jsme tam mohli mít dobrých 900 - 1000 dolarů. Když to tak půjde dál, tak bychom se mohli ubránit té velké společnosti, co chce naši cukrárnu koupit. Ani já a ani Raffaell nechceme, aby to rodiče prodali, ale ti si myslí, že bychom se na to stejně s Raffaellem vykašlali a už bychom rodinný podnik nevedli. Já tam pracuji ráda, ačkoliv táta říká, že mám vyšší potenciál než stát za pultem.
Jinak opět se mi stýská po Jeffreym. Asi bych mu měla zavolat, slíbila jsem mu to, ale co když nebude doma? Určitě si dlouhou chvílí krátí s nějakou slečnou. Taky bych s ním chtěla trávit dlouhé chvíle. A nejen chozením po parku a sezením u řeky, nebo milou zdvořilou konverzací u báječné večeře v luxusní restauraci. Vždycky říkám, že budeme platit zvlášť. Zaplatíme zvlášť, někdy si vynutí platbu dohromady, když je vysoký účet, - prý si některé věci nemůžu jako studentka z kapesného a brigád dovolit. - A pak mě odveze domů a sám jede taky domů. A já potom, stejně jako dnes, přemýšlím, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu večer sami v soukromí. Vždycky je mi s ním tak hezky. Tohle by bylo určitě mnohonásobně hezčí, ale já vím, že tohle nesmím. Nemůžu se stát jeho milenkou. S žádnou ženou nevydržel déle jak týden. A když se s ním vyspím, stane se mi to stejné. A bude to bolet mnohem víc než rozchod v tomto stavu vztahu. Nebudu mu volat.
"Na co zase myslíš?" Sledovala Kendra Jeffreyho upřený pohled. Díval se z okna přes napůl zatažené žaluzie.
" Co?" Probral se ze svých myšlenek a pohladil ji jemně po zádech.
"Co s tebou dneska je?" Přemýšlela nad jeho reakcemi. Miloval se s ní, jako by se nemiloval roky, a potom byl chladný, zamyšlený, duchem nepřítomný.
"Nic," nepřiznal, že stále myslí na Lilian.
"Něco tě štve?" Chtěla rozluštit jeho problém.
"Ne, nic," zavrtěl hlavou, "jen jsem si něco představil."
"Co?" Vyzvídala.
"To by tě asi nezajímalo," nechtěl vyprávět o tom, jak myslí na Lilian a přemýšlí nad tím, kam ji zítra vezme. Měli sice domluvené muzeum, ale pokud budou mít zavřeno, měl by mít v záloze pár náhradních plánů. A nevěřil tomu, že by se jí chtělo na pláž. Jemu samotnému se taky moc nechtělo.
"Tak to zkus říct," pobízela ho.
"Představoval jsem si dovolenou na Novém Zélandu, někde v lese," improvizoval.
"Sex v lese?" Otřásla se Kendra.
"Ne, prostě jen dovolená," myslel na romantickou vycházku s Lilian.
"No, mohl bys mít i lepší představy," zasmála se.
"Chceš hodit domů?" Měl nutkání zavolat Lilian.
"Mám jet domů?" Odtáhla se od něj poněkud dotčeně.
"Ne, já jen že ses tvářila, jako bys chtěla už jít," kamufloval svoje nezdvořilé úmysly poslat ji domů.
"Já půjdu, jestli mám jít," posadila se na posteli připravená hledat si prádlo.
"Ne, jen zůstaň," choval se zdvořile s myšlenkou, že se s Lilian zítra uvidí. - A nemůže ji neustále otravovat, když ona ho má jenom ráda.
"Mám zůstat přes noc?" Váhavě se zeptala.
"Jo, zůstaň," přikyvoval.
"Tak já si půjdu ještě zapálit," usmála se souhlasně, že zůstane.
Jeffrey byl rád, když se mu podařilo Kendru ráno vyprovodit z domu. Už měl opět plnou hlavu Lilian a to měl ještě pročíst pár smluv. Jak to do těch domluvených tří odpoledne vydrží, to už neměl nejmenší tušení.
Lilian zatím opět pomáhala v cukrárně, aby si potom mohla vzít svoji malou odměnu. Nechtěla jít na rande s prázdnou peněženkou. - A kdyby náhodou večer jela taxíkem, musí taky zaplatit. - Svoji pracovní dobu skončila v poledne. Táta jí dal ještě nějaké peníze navíc a Lilian se vrátila domů, aby se naobědvala a upravila na rande s Jeffreym. Ačkoliv to u ní nebylo obvyklé, musel na ni Jeffrey deset minut čekat. Nemohla totiž najít obyčejné sandále, až se nakonec musela spokojit s lodičkami. Ty jediné měla jako první při ruce.
"Vidím, že to čekání stálo za to," ohodnotil Jeffrey Lilianin vzhled. Měla na sobě lehké modré šaty a vlasy vyčesané do drdolu.
"Promiň, nemohla jsem najít boty, tak jsem si nakonec vzala tyto," poukázala na obuv.
"Náhodou ti sluší, ty lodičky ti dělají moc krásné nohy. Krásnější než obvykle," zavrtěl Jeffrey hlavou, "a do muzea je to dobré. A kdyby bylo potřeba, klidně tě vezmu do náruče."
"Sundám si boty a půdu bosá," zavrtěla Lilian hlavou.
"Ne, jsem přeci gentleman," nesouhlasil Jeffrey.
"Jak myslíš," přikývla Lilian.
"Kdyby měli v muzeu zavřeno, máš nápad, kam jít?" Chtěl jí nechat svobodné rozhodnutí.
"Je mi to jedno, můžeme jít třeba do aleje na jablka," zašeptala tajemně.
"Tak jo, beru," vzal její návrh s malou nadsázkou vážně.
"Je mi to jedno, kam bychom šli," zdůraznila, že alej byla pouze vtip.
"Něco vymyslíme," ujistil ji a nechával ruce svěšené podél těla.
"Co jsi dnes dělal?" Pokukovala Lilian nesměle po Jeffreyho ruce.
"Myslel jsem na tebe a snažil jsem dělat nějaké papíry," odpověděl znuděným hlasem.
"To říkáš každé, že na ni myslíš," plácla ho po rameni.
"Tobě bych nelhal," zadíval se jí do očí a odvážně ji vzal za ruku. Riskoval pouze to, že mu řekne, že nechce, aby ji držel za ruku.
"Jo, jo, jo," vrtěla nevěřícně hlavou a houpala jejich spojenýma rukama.
"Ne, já to myslím vážně," byl rád, že mu nevynadala a navíc si začala s jeho rukou hrát. Bylo to dobré znamení.
"A co ještě myslíš vážně?" Flirtovala.
"Všechno, co je mezi námi," pousmál se, "třeba že teď tě vezmu do muzea, potom se projdeme městem, chci se podívat na jednu nástěnku, a pak půjdeme do té aleje. Ale budu tě muset vzít na ramena, aby sis nezničila botky."
"Ty jsi blázen," smála se Lilian.
"Možná," přikyvoval Jeffrey, "ale do tebe."
Na muzeum měli Lilian a Jeffrey štěstí. Měli otevřeno a dokonce i velmi zajímavou expozici. Tématem výstavy bylo období od pravěku po středověk. Než si Lilian a Jeffrey všechno prohlédli, uběhlo pár hodin. Odcházeli až v sedm večer se zavírací dobou. Jeffreyho velmi fascinoval Lilianin náhlý zájem o nejrůznější exponáty. Chtěla všechno vědět. Četla průvodní brožurku, detailní popisy exponátů i informační tabulky na vitrínách. Kdyby tam měli o deset exponátů víc, byli by tam snad i po zavírací době.
Jak bude pokračovat večer Lilian a Jeffreyho?

Čtěte v příštím díle
 


Anketa

Jakou máš krevní skupinu?

A
B
AB
nevím

Komentáře

1 Terez | Web | 24. dubna 2011 v 19:31 | Reagovat

Jak bude pokračovat večer Lilian a Jeffreyho?
- Jeffrey se asi bude chtít jít ještě podívat na tu nástěnku a Lilian pujde s ním a třeba jí pozve na ten Nový Zéland nebo na nějaký výlet :-)

SUPER DÍLEK, HONEM RYCHLE DALŠÍ ! :-))

2 Megan | Web | 24. dubna 2011 v 19:33 | Reagovat

[1]: Na zítřek napíšu :-) .Děkuji za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska