Loterie života - díl 507

25. dubna 2011 v 9:56 | Megan |  Loterie života


V minulém díle Jeffrey a Lilian byli v muzeu a užívali si hezkého dne...


Z muzea Jeffrey a Lilian odešli podle plánu na město. Pomalu se stmívalo a bylo již i příjemně chladno. Lilian držela Jeffreyho za ruku a neustále štěbetala o nejrůznějších nástrojích, co se kdysi používaly, a filosofovala o tehdejším životě a poměrech. Ani nevnímala, že už pár minut spolu s Jeffreym stojí před výlohou cestovní kanceláře.
"Co bys řekla na tohle?" Ukázal Jeffrey prstem na jednu z nabídek.
"Cože?" Nevěděla, o čem mluví, protože byla zabraná do svého myšlenkového pochodu.
"Tohle," zdůraznil nabídku.
"Co to je?" Prohlížela si obrázek a zběžně si přečetla nadpis.
"Marlborough," vysvětlil jí trpělivě, protože věděl, že ji vytrhl z myšlenek.
"Nový Zéland?" Četla si text pod obrázkem hezké krajiny.
"Přesně tak," přikyvoval Jeffrey.
"Chceš jet na dovolenou?" Zeptala se, když dočetla i poslední řádek.
"Co si o tom myslíš?" Odpověděl jí nepřímo.
"Jako vypadá to zajímavě," znovu se zahleděla na obrázek, "vinařská oblast, relaxace na plážích,... proč ne? Musí tam být hezky!"
"Co bys řekla na duben-květen?" Udělal jí nabídku.
"Cože?" Znovu na něj zírala jako vytržená ze snu.
"Já vím, je to absurdní jezdit tam před zimou, ale prostě mě to tak napadlo," pokrčil rameny a ukázal na další nabídku. "Jinak mě taky zaujalo tohle."
"Velký bariérový útes?" Užasla a jen letmo pohlédla na cenu.
"Tam by možná mohlo být lépe," díval se jí do tváře, ačkoliv ona se dívala do výlohy.
"Každá dovolená může být hezká," snažila se z toho vybruslit.
"Tak co ty na to? Nebo se ti líbí něco jiného?" Dal jí možnost výběru.
"Počkej, já to moc nechápu," pokřivila svůj úsměv do výrazu nechápavosti a úžasu.
"Ale chápeš," zasmál se, protože věděl, že ona ví, že ji zve na dovolenou. "Zvu tě na společnou dovolenou, jestli tedy chceš se mnou jet. Zatím nikam moc daleko, jen na pár dní, tak čtyři, pět nocí, ať o tebe rodiče nemají strach. A bratr ať mi nenadává do telefonu."
"Jeffrey, promiň," cítila se trapně za přerušený telefonát, "on je pako. Myslí si, že jsem malá holka. Chce mi řídit život."
"To je v pořádku, možná je to jen dobře, že nás přerušil," ujistil ji, že si z toho nic nedělá.
"Je mi to trapné," sklopila cudně pohled k zemi.
"Tak co ta dovolená? Můžeme jet klidně i dřív," netrval na dříve zmíněných měsících.
"Jeffrey, já nevím..." neblaze tušila, že by s Jeffreym sdílela jedno lože. - Tedy ne, že by jí to vadilo, ale nechtěla být jednou z milenek.
"Nebudu tě nutit, jestli se mnou nechceš jet," smutně sklopil hlavu.
"Ne, to ne," vrtěla hlavou, moc ráda by jela, "já si jen nejsem jistá, jestli by to nevypadalo..."
"Měli bychom pokoje zvlášť," skočil jí do řeči.
"Stejně nemám tolik peněz," zkoušela zdvořile odmítnout.
"Lilian, zvu tě, všechno na můj účet," políbil ji na ruku. "Jen bych s tebou chtěl strávit pár dní někde jinde. Prostě na dovolené. Žádný spěch, stres, žádné papírování, práce, škola."
"Tak já si to promyslím, jo?" Vzala si neutrálně čas na rozmyšlenou.
"Jsi milá," očekával, že mu to později odsouhlasí.
"Co teď?" Podívala se na hodinky, které ukazovaly již osm hodin.
"Spěcháš domů?" Všimnul si času na jejích hodinkách.
"Po pravdě se mi nechce domů," pokrčila rameny.
"Tak tě pozvu na večeři," ukázal na nejbližší restauraci.
"Hm,..." zamručela neurčitě.
"Nebo můžeme jít někam na skleničku," dal další variantu, "anebo do kina."
"Na to se moc necítím," odmítla unaveně.
"Pak bych tě taky mohl pozvat k sobě domů, ale vím, že nechceš, aby někdo něco říkal," zdvořile zamítnul tuto variantu.
"Kde ty vlastně bydlíš?" Zamyslela se Lilian.
"Cirka pět ulic odtud na západ," ukázal směr, "jestli chceš, ukážu ti svůj byt."
"Ráda se podívám, kde bydlíš," přikývla, "ty mě doprovázíš domů pravidelně a já ani nevím, kde bych tě měla hledat."
"Neboj, nic si nebudu dovolovat," nasměroval ji ke svému autu, "nachystáme si spolu večeři a pak tě buď odvezu domů, nebo přespíš v mé ložnici a já v obývacím pokoji."
"Nebudu tě dlouho zdržovat," lákala ji myšlenka na přespání u Jeffreyho, aby pozlobila bratra.
"Až mě budeš zdržovat, včas ti řeknu," zasmál se.
"Parkuješ blízko," zahlédla Lilian Jeffreyho auto.
"Nejbližší místo u muzea," povzdechl si Jeffrey, "blíž jsem už nic nenašel."
Když přijeli k Jeffreymu domů, Jeffrey Lilian provedl po bytě a potom ji nechal, aby se sama rozhlédla. Lilian byla poněkud u vytržení, že v bytě bydlí opravdu jen Jeffrey sám - muž - a má velmi hezky uklizeno. Nečekala, že bude dbát na pořádek. A ačkoliv měl v obývacím pokoji rozházené složky a papíry, považovala to Lilian za pracovní detail. Po malé obhlídce se vrátila za Jeffreym do kuchyně a společně si k večeři uvařili špagety s improvizovanou omáčkou, kterou Lilian narychlo uvařila ze surovin, které v Jeffreyho chudé zásobě našla.
"Páni, deset pryč," užasla Lilian, když při utírání nádobí po večeři pohlédla na hodiny v kuchyni.
"Jsi unavená, že?" Očekával Jeffrey, že ji bude muset odvézt domů.
"Spíš přejedená," škytla Lilian.
"Můžeš tu přespat," připomněl jí nabídku.
"Já,..." škytla znovu.
"Na, napij se," podal jí ze stolu její sklenici bublinkové vody.
"Díky," zaškytala.
"Nachystám ti ručník, aby ses mohla jít vykoupat, a půjčím ti na spaní nějaké své tričko, jo?" Znovu zdůraznil nabídku přespání u něj.
"Vážně mě tu necháš?" Ptala se nejistě, "já si zavolám taxíka..."
"Jak chceš, je to na tobě. Jestli chceš jet domů, odvezu tě," odmítl volání taxislužby, "ale to přespání bys tady měla jednodušší."
"Tak když to nebude vadit," souhlasila s nabídkou přespání.
"Běž si napustit ručník a já ti donesu..." usmíval se nad jejím rozhodnutím.
"Vanu?" Rozesmála se Lilian, "doneseš mi vanu?"
"Cože?" Nechápal, o čem mluví.
"Řekl jsi, že si mám napustit ručník a že mi doneseš vanu," smála se, až začala znovu škytat.
"Naopak," začal se smát i Jeffrey, "napustíš si vanu a já ti donesu ručník."
"To tričko postačí, můžu se vykoupat doma," zdvořile odmítla, když se trošku uklidnila.
"Jen běž, dej si uvolňující lázeň, možná v koupelně najdeš nějakou pěnu, sůl do koupele a další voňavý serepetičky," pobízel ji, aby se neostýchala.
"Jsem tvým dlužníkem," červenajíce uposlechla.
"Vidíš, jak umíš být hodná," pohladil ji po vlasech, "než se vykoupeš, nachystám ti postel a to tričko."
"Děkuji moc," odešla do koupelny.
Lilian Jeffreyho štědrost dostávala do rozpaků. Dokonce úplně zapomněla zavolat rodičům, že přes noc bude v dobrých rukou, aby neměli starosti. Sama v tuto chvíli žádné neměla a myslela jen sama na sebe a na Jeffreyho. Koupel ji zcela uvolnila a zklidnila.
"Tričko máš nachystané na posteli," zavolal Jeffrey na Lilian z obývacího pokoje, když slyšel cvaknutí dveří od koupelny.
"Děkuji," odpověděla melodickým hlasem a zabalená do osušky zamířila do ložnice.
"Já se půjdu osprchovat a pak ti přijdu popřát dobrou noc, jo?" Zvednul se od papírů, které kontroloval, a pomalu šel do koupelny.
"Jo, spěchat nemusíš," zachichotala se, protože si v Jeffreyho tričku připadala velmi komicky.
"Zatím se ulož," dal jí Jeffrey pokyn.
Jak příběh bude pokračovat?
Stane se tento večer Lilian Jeffreyho milenkou?
Nebo se Jeffrey o něco pokusí?
Čtěte v příštím díle.
 


Komentáře

1 Terez | Web | 25. dubna 2011 v 10:46 | Reagovat

Jak příběh bude pokračovat?
- Nemám šajna :-D
Stane se tento večer Lilian Jeffreyho milenkou?
- Myslím, že ne..
Nebo se Jeffrey o něco pokusí?
- Možná něco skusí Lilian aby ho vyzkoušela, ale on se nedá ..

SUPER DÍLEK! :-) UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ !:-)

2 Megan | Web | 25. dubna 2011 v 11:40 | Reagovat

[1]: Děkuji, zapracuji a snad do zítřka dodám :-)

3 Judi | Web | 25. dubna 2011 v 12:04 | Reagovat

1. Netuším :)
2. Ne...
3. Chtěl by, ale radši se  nic nepokusí xD

Těším se na další díl :) Jen tak dál :)

4 Megan | Web | 26. dubna 2011 v 11:23 | Reagovat

[3]: Děkuji, brzy bude nový díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska