Loterie života - díl 508

26. dubna 2011 v 11:29 | Megan |  Loterie života


V minulém díle Jeffrey Lilian pozval na dovolenou a Lilian potom přijala Jeffreyho pozvání k němu domů...

"Kde jsi?" Přišel Jeffrey do své ložnice, aby popřál Lilian dobrou noc.
"Co?" Ozvala se Lilian z obýváku.
"Co děláš tady?" Uviděl ji sedět na pohovce s nohama přikrytýma dekou.
"Nic," usmála se.
"Šup, do ložnice, je moc hodin, už máš dávno spát," smál se na ni s jakýmsi starostlivým kapku otcovským citem.
"Co ty vlastně děláš za práci?" Prohlížela si jednu smlouvu.
"Polovinu těch papírů bylo potřeba zkontrolovat a druhou dopočítat," přisedl si k ní na pohovku.
"A to děláš celé dny?" Přešel jí mráz po zádech.
"Někdy celé dny opravdu jen úřaduji, jindy dohlížím na návrhy aut, občas i sám vylepšuji a navrhuji," prohlížel si její jemnou tvář a každý její rys.
"A jindy chodíš na soutěže vín lovit holky," usmála se a zahleděla se mu do očí.
"No, někdy ano," přikývnul, "někdy chodím podepisovat smlouvy, ukecávat manažery a podobně."
"A lovit holky," doplnila.
"Už ne, tebe jsem už ulovil," zasmál se, "tak dělám jiné věci."
"A co děláš teď?" Zašeptala mile.
"Teď? Co dělám teď?" Díval se do hloubky jejích očí.
"No?" Přikývla.
"Teď tady sedím, přemýšlím, na co myslíš, a vím, že tě musím jít uložit do postele, jinak tě asi nepřiměju k tomu, abys šla spát," vzal ji za ruce, které měla položené v klíně.
"Já se vyspím tady," namítla Lilian.
"Já budu ještě chvíli pracovat, takže musíš jít spát do ložnice," usmál se škodolibě.
"Pak budeš spát v práci, ne?" Zachichotala.
"To nevím, co bude zítra, teď ale půjdeš spát ty," přisunul se k ní blíž a vzal ji do náruče i s dekou.
"Co to děláš?" Objala ho kolem krku, aby nespadla.
"No, kdybys byla moje milenka, tak tě teď políbím a potom i pomiluji podle tvého přání. Vášnivě, něžně,..." odpověděl jí tichým hlasem, "ale protože jsi moje nejlepší kamarádka, tak tě odnesu do postele a hezky tě uložím. Pak ti dám pusu na čelo, zhasnu světlo a zavřu dveře, abys mohla v klidu spát."
"To je romantické," zasnila se.
"Co? Ta první, nebo ta druhá varianta?" Zvedl se z pohovky a pomalu zamířil do ložnice.
"Obě," nechtěla vybírat.
"No, všechny ostatní holky by mohly mít i tu první variantu, pro tebe mám akorát tu druhou," opatrně s ní prošel dveřmi.
"Máš moc hezký byt," odvedla řeč, aby nechtěně nepřiznala, že by se možná odvážila i k první variantě.
"Díky, taky jsem tu strávil kus svého života," opatrně ji položil na postel.
"Vážně útulný byteček," rozhlížela se po ložnici.
"Jsem rád, že se ti tady líbí, třeba ráda přijdeš i příště a uvaříš mi večeři," posadil se k ní na postel.
"Třeba ano," cudně sklopila zrak.
"Promysli si třeba přes noc tu dovolenou, jestli bys chtěla jet," připomněl jí nabídku, aby řeč nestála.
"Jela bych ráda," odpověděla bez delšího rozmýšlení, protože nad tím uvažovala už ve vaně.
"A kde by se ti líbilo?" Byl rád, že souhlasila.
"To je vcelku jedno, já pojedu kamkoliv," nechávala mu prostor k výběru, "stačil by mi i víkend i tady za Shetterfieldem u moře."
"Tak já něco vymyslím a ty mi řekneš, jestli jo, souhlasíš?" Mrknul na ni.
"Dobře," přikývla.
"Tak teď si hezky zalez pod peřinu a spinkej," zvedl se z postele, "už máš dávno dvě hodiny spát."
"Nezavolala jsem rodičům!"Vzpomněla si panicky.
"Neboj, nemají strach, volal jsem k vám domů," uklidnil ji.
"Brácha tě zabije!" Padla na posteli na záda a obličej si překryla dlaněmi, když si představila, jak se Raffaell musel tvářit, když se dozvěděl, kde jeho sestra spí.
"Proč?" Smál se Jeffrey, "řekl jsem tvé mámě, že jsem táta tvé kamarádky Tiny."
"Ty znáš Tinu?" Užasla Lilian.
"No, neznám, ale párkrát jsi o ní mluvila, tak jsem teď toho využil," vzal Jeffrey Lilian za nohy a otočil ji na posteli, aby byla hlavou na polštáři.
"A co máma říkala?" Nevěřila Lilian tomu, že by tomu někdo uvěřil.
"Řekla, že nemáš zlobit," nakláněl se nad ní, aby ji mohl políbit.
"Máma je v pohodě," oddechla si Lilian.
"Tak dobrou noc, hvězdičko," políbil ji na čelo. "Hezky se vyspi."
"Dobrou noc," oplatila mu přání a zakryla se peřinou.
"Ať se ti zdají hezké sny," vzal si deku, kterou byla Lilian prvně přikrytá, a odešel ke dveřím, "první sen, co se ti zdá v novém místě, se prý vyplní."
"Děkuji," otočila se na bok, jak byla zvyklá usínat.
"Kdyby se cokoliv dělo, jsem vedle," ujistil ji, že se o ni postará, a zavřel dveře.
Lilian zanedlouho usnula. Byla unavená ještě z předchozího dne stráveného v cukrárně a exkurze do muzea ji taky zmohla. Spala jako zabitá. Ani jediným smyslem nepostřehla, že ještě v noci za ní Jeffrey do ložnice přišel a díval se na ni, jak spí. Byla roztomilá jako dítě. Jeffrey z ní nemohl spustit oči. Dokonce si uvědomil, že by s ní snad ani nemohl mít milenecký poměr, když viděl, jak nevinná doopravdy je. Miloval ji takovou, jaká byla, a najednou si nedovedl představit, že by byla jiná.
Ráno Jeffrey i Lilian zaspali. Jeffrey se probudil v deset hodin, a když viděl, že Lilian ještě spí, šel jí nachystat snídani. Potom jí jídlo donesl až do postele a pohlazením po tváři ji probudil. Raději jí ani neříkal, kolik je hodin, a nechal ji v klidu se nasnídat. Potom jí řekl, že ji odveze na přednášku, jakmile se nachystá, a sám věděl, že bude muset spěchat do práce. Jak tohle bude otci vysvětlovat, to netušil. Bylo mu jasné, že mu otec neuvěří, že usnul na pohovce zavalený smlouvami a dalšími papíry. Nicméně vše, co si domů na víkend donesl, to opravdu udělal.
Jak si Jeffrey myslel, otec mu nevěřil ani slovo. Myslel si svoje o tom, že Jeffrey prostě prožil noc s jednou z milenek a ráno se mu nechtělo vstávat.
Uplynul týden, kdy se Lilian s Jeffreym skoro neviděli. Akorát ve středu spolu byli na obědě a rozmlouvali o dovolené, ale potom se na další schůzce už nedomluvili. A tak v pondělí, když měla Lilian po obědě volno, si vzala v cukrárně do krabičky několik zákusků a vyrazila do Nercedesu.
"Dobrý den," přispěchal k Lilian mladý muž, když uviděl v prodejně mladou slečnu, jak si prohlíží auto.
"Dobrý den," usmála se Lilian.
"Můžu Vám nějak pomoci?" Nabídl se jako správný obchodník.
"No, myslím, že ano," přikývla Lilian.
"Asi hledáte auto vhodné na nákupy, že?" V myšlenkách odhadoval Lilianin věk.
"No," zachichotala se Lilian, "já spíš hledám pana MacFarlane."
"Tak to musíte do prvního patra a tam jsou asistentky," ukázal na výtah.
"Děkuji moc," usmála se a zamířila ke schodišti.
"Za málo," díval se za ní, jak odchází.
U asistentek se Lilian optala, kde by našla pana MacFarlane, a ačkoliv se na ni obě ženy sedící za svými stoly netvářily příliš přátelsky, poslaly ji do třetího patra, kde najde jeho kancelář.
"Můžu vám nějak pomoci?" Poznal jeden ze zaměstnanců, že je tam Lilian cizí.
"Jdu za panem MacFarlane," byla ráda, že ji někdo nasměruje.
"Tak tam ty dveře," ukázal na druhé dveře od výtahu.
"Děkuji," usmála se mile a zamířila ke dveřím.
"Dobrý den," vešla na sekretariát po zaklepání, aniž by se podívala na cedulku s nápisem, kdo je v kanceláři.
"Dobrý den," pozdravila ji sekretářka.
"Jdu za panem MacFarlane," zopakovala svoji již oblíbenou větu.
"Máte domluvenou schůzku?" Přelistovala si sekretářka velkou knihu, kam zapisovala všechny návštěvy.
"Nepřímo," přikývla Lilian, měla v plánu Jeffreyho překvapit.
"Jestli nemáte domluvenou schůzku, tak vás pustit nemůžu," dívala se do knihy.
"Jdu za ním na malou chvíli, jsme domluveni, že se stavím," přemlouvala ji, "prosím."
"Pan MacFarlane má teď sice volno," neměla k danému dni ani písmenko v diáři, "ale jestli kvůli Vám budu mít problémy,...!"
"Děkuji," zaradovala se Lilian a šla ke dveřím kanceláře. Něžně zaklepala na dveře a po vyzvání vstoupila. "Ahoj," usmála se vesele.
"Dobrý den," pohlédl na ni starý pán.
"Sakra," zůstala Lilian jak zkamenělá.
Jak dopadne situace?
Čtěte v příštím díle.
 


Anketa

Dítě Kylea a Daphne

Holčička
Chlapeček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska