Deníček

Snad Óda na radost?

24. prosince 2010 v 22:42 | Megan
Bolest na duši. Zvláštní téma.
Vlastně skoro nikdy jsem nepsala na téma týdne, ale že jsou ty Vánoce, řekla jsem si, že udělám změnu. Protože nějak na mě ta moje bolest na duši dolehla. 
Vánoce. Den, kdy by měli být všichni šťastní, radovat se, užívat si klidu a pohody. Proč já si toho všeho vlastně neužívám, když mi ke štěstí skoro nic nechybí?

Nechybí mi nic a přitom všechno. Jsem zdravá a přitom smrtelně nemocná. Mám bolest na duši. 
Vánoce by měly být časem pohody, klidu, dobré nálady a času stráveného s rodinou. Já tu teď tak sedím, hodiny ukazují 22.00 a já jsem nešťastná. Poslouchám Ódu na radost a z očí mi tečou slzy. Jsem smutná, nešťastná a nevím, jak ten svůj bol léčit. A všichni kolem mě říkají: Vždyť jsou Vánoce. Kdyby však jen někdo tušil, proč nesnáším Vánoce, proč jsem dnes tak nešťastná a proč jsem se chtěla opít, což se mi nepovedlo...

Deník maturantky - den 23-26

26. září 2010 v 16:46 | Megan
Čtvrtek 23.září - další ze vcelku obyčejných dnů. Nic moc se neděje. Vlastně jediné, co se děje, tak je to, že jsem si přepsala všechny papíry do PC. Jinak nic. Nic mě nebaví...

Pátek 24. září - ve škole to stojí opět za ... vlastně ani za to ne. A aby toho nebylo málo, tak jsem se trošku pohádala s jednou učitelkou, která mě údajně celé dny vídala chodit do školy, ačkoliv jsem byla nemocná a ve škole jsem se vůbec neobjevila. A teď jí vyvraťte její teorii o tom, že mám mít učivo a mám to umět. Prostě jsem si šla sednout s dostatečnou a všechno mi mohlo políbit nohu.

Sobota 25. září - pitomý víkend. Ten čas plyne tak rychle... Nadšená z toho opravdu nejsem. Mám syndrom vyhoření a nejraději bych se vším sekla. A aby toho nebylo málo, tak i přes zapnutý Raid proti hmyzu mi do pokoje nalítalo snad deset obřích komárů. Díkybohu po tom Raidu byli dost připitomělí a nebylo tolik těžké je pozabíjet. 

Neděle 26. září - ach jo. Zítra mě čeká škola. To se mi tam tedy chce jít. Nadšená. Ale co už no,... musím... musím... :(. Jen se teď naučit to učivo, ať zase nejsou ve škole nějaké deprese... nevím no,... stejnak to nezvládnu. Já si to prostě zapamatuju, naučím se to, ale ve chvíli, kdy dojdu před tabuli, tak to nevím. V háji.

Deník maturantky - den 20, 21, 22

22. září 2010 v 9:52 | Megan
kteatime
Pondělí - klasický pondělní den. Skoro nic nového se neděje. Ve škole klasicky nuda a spousta nového probraného učiva. Navíc mi není dvakrát nejlépe. Sotva mluvím a asi na mě leze nějaká chřipka, ne-li něco horšího...

Úterý - opět je mi nanic, ale co s tím mám dělat?! Přežít se to nějak musí. Ale nakonec jsem zůstala doma a přepisovala jsem si různé pitominy do seminářů a pak sepsala i několik dalších dílů Loterie života. Snad 4 mám v předstihu uložené v PC :-)

Středa - hned po ránu jsem na radu mamky vyrazila k doktorce. Máma má angínu a to moje pokašlávání se jí příliš nelíbilo, takže že mám jít k doktorovi. Doktorka mi neřekla skoro nic. Jen že to mám pravděpodobně podchlazený a tak a že kdyby mi bylo hůř, mám se ukázat. Tak zkusím zprovoznit TS3, jestli z toho něco bude a po obědě se půjdu učit :)

Deník maturantky - den 19

19. září 2010 v 17:55 | Megan
Appleworks folder.png
Uff... další den, který začíná šíleným "hepčí!" a smrkáním. Jak já bych ležela a spala. No, smůla. Vstávat a cvičit! Tedy né, že bych cvičila, ale vstát jsem musela. A pomalu do víru práce. Ach jo, já se z té maturity zblázním. Nebo jestli z toho umřu... já na to peču. Asi si zajedu do Pelhřimova, abych si prohlédla krematorium, ať vím, do čeho jdu. Tak vzhůru zpátky do učení, ať to mám za sebou. S chutí do toho, půl je hotovo... 

Deník maturantky - den 18

19. září 2010 v 17:37 | Megan
18
Tak jsem dnes měla dobrý plán plný dobrých úmyslů. Prvním z těchto úmyslů bylo, že si udělám nějakou tu přípravu do školy a napíšu Loterii života. Loterii života jsem splnila, avšak tu školu, tu vůbec. Místo školy jsem se ulívala na chatu a plkala s lidmi. Inu, alespoň k něčemu to trošičku bylo. Probrali jsme českou politiku, zanadávali na líný český lid, který umí nadávat z křesla, ale aby zvedl prdele a šel hromadně bojovat za něco, to už ne.... 
Alespoň ta Loterie života mne trošku povzbudila, když už jsem nachrmlaná. Můj otec totiž umí úžasně dodržovat hygienu, chodí a všude tím svým prskáním šíři viry a bakterie. Takže jsme všichni nemocní. Úžasné. A aby toho nebylo málo, nemohu si dovolit být nemocná. Prostě musím do školy chtě nechtě. A jestli mám nějakou teplotu? Nebo děsnou rýmu? Že mne bolí i čtyři lidi,... to nikoho nezajímá.. takže až se vyspím, tak se budu šrotit...

Deník maturantky - den 17

18. září 2010 v 15:13 | Megan
txtedit
Konečně pátek!!!
Školní den pro mne začal již v 7 ráno, kdy jsem otevřela dveře od školy, a končil až krátce po druhé odpoledne, kdy jsem odcházela. Božínku, ty minuty se chvílemi tak vlekly!! A k tomu všemu naše třída začala organizovat stužky. Propadák. Raději nechci ani pomyslet na trička. To bude taky strašný. Díkybohu, že se alespoň ušetřím různého shonu a dalších hloupostí kolem stužkovacího plesu. Na ten já kašlu z vysoka. Nepůjdu tam. Tam mne nikdo nedotáhne ani párem volů. To už raději půjdu do práce!! Brrr... chodit na ples... ani náhodou! Nasrat!

Inu,... začal nám víkend a tak po krátkém odpočinku se musíme navrátit do pracovních kolejí, protože čas plyne rychleji, než by bylo třeba!! Musíme se snažit!! 

Deník maturantky - den 15

16. září 2010 v 15:39 | Megan
add_user
Další nanicovatý den. Samé konverzování a další pitominy... Inu, musím to přežít. 
Myslela jsem si, že dnešní den si půjdu zacvičit jógu a rovnou si předplatím permanentku na celé pololetí. Ovšem to bych nesměla být člověk, jaký jsem... Smolař. Smolař od přírody. Žádné cvičení jógy se nakonec nekonalo, protože moje drahá maminka naznala, že je to daleko a že nikam chodit nemám. Prý mi zjistí nějaké cvičení v nemocnici. Říkala jsem jí, že je to naprostá blbost, aby v nemocnici bylo cvičení takhle pro veřejnost, ale budiž. Zůstala jsem doma, když je to tedy daleko. Po pravdě, co by chtěla v takové prdeli světa, která se podivnou náhodou ještě řadí k městské čtvrti, já bych to dala asi jako nějakou samostatnou zapadlou vesnici, poněvadž tady je lautr hovno. Tedy když nepočítám les. Nastavěné baráky, které jsou z poloviny k prodeji,  a les. Pitomej les. No to je skvělý. Skáču radostí do stropu. Ale o tomto mém názoru už víte přeci dávno... bydlím tu skoro rok a ten rok to tady i nenávidím. A kupodivu na moje slova o tom, jak je bydlení zde na určitý geometrický obrazec, pomalu dochází. I máma zjišťuje, že je to tady na ... a otec? - Tak tomu je klasicky všechno zcela jedno. Protože má kolem sebe blbce, kteří vyřídí, zařídí, domluví, objedná, zaplatí, nakoupí, atd., atd.. On si prostě žije jako král a nevezme ani tu tašku s nákupem. Kdybyste náhodou někdy někde viděli takovou podivnou rodinku, kdy chlap si jde jak lord a za ním dvě baby ověnčené těžkým nákupem, tak se nedivte jo,... to budeme nejspíš my...
No, jestli tohle všechno a možná ještě horší věci předcházely emancipaci žen, tak to si to hnutí asi podrobně nastuduji...

Deník maturantky - den 13

13. září 2010 v 19:10 | Megan
dotMac

Dnešní den jsem bohužel - bohudík musela strávit doma. Sice s ne moc veselou náladou, ale budiž. Peritol, který beru, si ještě vyžádal svoje. Ale na druhou stranu jsem se trošku prospala, zjistila si několik kurzů a krapet poklidila ten borčus, co jsem měla na polici. A dokonce jsem zavítala na Aukro, abych omrkla učebnice a nějakou tam i vystavila. Musím se toho alespoň trošku zbavit při troše štěstí...
Původně jsem chtěla jet s rodiči do Znojma, alespoň bych se snad po roce viděla se svojí kamarádkou, ale to bohužel nevyšlo. Otec řekl, že s tím nepočítal, a tak jsem musela zůstat doma. A to přitom nikoho a ani žádný náklad nevezli. Ale on s tím prostě nepočítal. Jednoduše - proč s sebou brát nějakou holku, že jo?! ... jeho jednání mě prostě za poslední dobu začíná srát. To, jak se ke mně chová. Na jednu stranu mi donese talíř ovoce, ale to jen aby se to spíše nekazilo a máma nenadávala, a na druhou stranu je jak poděs. Otec se chystá na vycházku, máma má namířeno k tetě, zeptá se mě, jestli bych nechtěla jít taky, a když řeknu, že jo, tak on řekne, že na mě čekat nebude, a bleskurychle vypadne ze dveří, takže já musím mámu vždycky dobíhat... grr... už by měl zase jít do práce, začíná být z té nudy nesnesitelný... a jako vždy to obseru já...

Deník maturantky - den 12

13. září 2010 v 18:58 | Megan
date
Přešla půlnoc a já jsem stále byla bdělá se svým drahým v oné restauraci. Konverzovali jsme, bavili se, bylo to fajn. A můj milý mi dokonce převázal kravatu, protože jsem ji měla špatně uvázanou. Sama jsem to moc dobře věděla, že je špatně uvázaná. Nedělala jsem to snad tři roky a za tu dobu mi to vypadlo z paměti. Můj drahý v tom má však krapet trénink . 
Kolem jedné hodiny jsem zaplatila účet, protože už zavírali, a vydali jsme se s mým drahým na město s tím, že se podíváme, jak mu jedou rozjezdy domů. Nicméně mně nejbližší spoj jel v 6.00. A tak se můj milý nabídl, že mě vezme k nim.
Před třetí hodinou nám jel autobus a asi kolem půl třetí jsme z autobusu vystupovali s tím, že nás vyzvedne známý mé druhé drahé polovičky. Avšak půlhodinka se minula a zanedlouho i další půlhodinka a my stále stáli u vlakového nádraží. A k tomu začalo mrholit. A tak jsme se schovali do přístřešku protější autobusové zastávky. A jen tak mlčky jsme postávali, až jsem si řekla, že zkusím lepší způsob mlčení, stoupla si před drahého a řekla mu, ať mi dá pusu. Takto jsme strávili nějakou tu chvíli, až krátce před půl pátou začali chodit lidé na autobus, tak jsme také přešli na druhou stranu s tím, že se taky svezeme do štatlu. 
V pět ráno jsme byli zpátky na městě a na chvíli si sedli do jednoho baru. Po 5.45 jsem se už ale musela rozloučit, tak jsme si dali poslední pusu a já zamířila na vlak.
Doma jsem byla kolem sedmé hodiny, na chvíli jsem si zřímnula a pak se zbytek dne jenom flákala s hlavou v oblacích...

Deník maturantky - den 11

12. září 2010 v 12:15 | Megan
Favourite-Folder-Icon
Dnes jsem se vzbudila relativně brzy. Bylo kolem půl osmé a já už datlovala na svém PC. Nicméně Peritol jsem si už nebrala, protože další den se mi prospat nechtělo. A tak když jsem měla svoji "práci" hotovou, tak jsem se nalogovala pod svými nicky na lide.cz a jen tak jsem si psala s lidmi. Když v tom jsem si všimla, že je online moje drahá druhá polovička. Začali jsme si jen tak psát, až najednou se mě zeptal, co bude s tím vínem. (Dříve jsme se domlouvali, že zajdeme posedět a popovídat si ke skleničce vína.) Nicméně podle všeho on vůbec netušil, že si píše se mnou - byla jsem tam pod jednou z novějších přezdívek. 
Samozřejmě jsem váhala, jak zareagovat. Jít, či nejít? Riskovat, či neriskovat? - Novodobý Hamlet. 
A jak už to mám ve zvyku, začala jsem to probírat se svými přáteli. Reakce byly velmi negativní, ale já jsem se to nakonec rozhodla risknout, ačkoliv jsem svým způsobem tušila, že to dost možná nebude dvakrát nejlepší volba. Leč v kalendáři stálo: 11. září. Jedna katastrofa tu už byla, tak už se toho tolik nestane.
Vydala jsem se do štatlu, sehnala to, co jsem potřebovala, a následně zamířila do práce, kde jsem se začala chystat na onu schůzku. Nervy jsem měla opravdu napnuté. A tak za mnou nakonec přišel můj kamarád, s nímž jsem byla předešlý den, a poseděli jsme na schodech před kanceláří. Božínku, jak já jsem byla nervózní, když jsem potom po půl desáté vycházela z práce a mířila za NÍM! Co mi řekne... co se stane... ?? 
Nakonec to dopadlo i dobře. Zasmál se tomu a šli jsme si sednout do jedné restaurace, kde jsme si dali i tu skleničku vína.

Deník maturantky - den 10

12. září 2010 v 11:58 | Megan
25
Dnešní den pro mne začal velice unaveně. Po lécích, které beru na zvýšení krevního tlaku se mi i nadále chtělo spát a tak jsem si v devět, kdy jsem se probudila, vzala další prášek a začala jsem se pomalu vykopávat z postele, abych vůbec na desátou došla k doktorce. Úspěšně jsem tam došla, zjistila, že krev mám relativně v pořádku, a pomalu odkráčela směr vlakové nádraží. Bohužel přímo před nosem mi jeden vlak ujel, s čímž jsem počítala, když jsem odcházela z nemocnice. Nicméně dobíhat se mi vůbec nechtělo. Už ve vlaku jsem měla co dělat, abych neusnula. Naštěstí moje cílové místo bylo i konečnou stanicí, takže jsem byla i relativně v klidu. Ale nakonec jsem se včas vzbudila. Zamířila jsem rovnou do práce, kde jsem ke všemu štěstí zjistila, že ani na jednom z počítačů nefunguje internet. A já ho zrovna tak potřebovala. A tak rychle zvednout telefon a zavolat Silver Rose a poprosit ji, aby mi odeslala jeden email. Můj miláček. Moje zachránkyně. - MTMR, Rosie! - a tak jsem usedla k počítači jen tak, že si budu číst do povinné četby, jenže jsem přečetla sotva dva listy a usnula jsem u toho. Vzbudila jsem se až odpoledne, kdy mi kamarád psal, kde jsem. A jelikož to nevypadalo, že internet bude v dohledné době v provozu, tak jsem si sbalila svých pět švestek, na chvíli zašla s tím kamarádem posedět ke skleničce limonády, nakonec jsme si dali i večeři, protože prý potřeboval udat stravenky , a kolem desáté večer jsem byla doma a chrněla jako zabitá, neboť jsem si po cestě dala další prášek...

Ze dne na den, týdne na týden... ??

11. září 2010 v 1:45 | Megan
Sucide_of_Adam_by_Manneko6
Za poslední období mám pocit, že můj život ztratil veškerý ráz a motivaci, kterou dříve měl. Dříve jsem byla taková jiná. Žila jsem si svůj život tak, jak mi ho osud předkládal a nad ničím jsem se nepozastavovala. Nic konkrétního jsem neřešila. Co má přijít, to přijde. Co se má stát, to se stane. Tudy tam a tudy zase ven. Proč se bát zítřků, třeba žádný nepřijdou...
A najednou mě někdo (?) nebo něco (?) otočí o sto osmdesát stupňů a sedím, koukám a zjišťuji, že vlastně nic nevím. Vlastně zjišťuji, že vlastně Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru nemám o životě páru, nemám páru...
Chodím z místa na místo a v ničem nenacházím opravdový smysl. Spousta věcí mě obklopuje tolik let, další spoustu činností dělám dalších pár roků a vlastně nevím, jakou to má všechno podstatu. Sama sebe se ptám: Proč? Proč jsem tady? Proč mám toto? A proč nemám tamto? Proč jsem taková a ne jiná? Proč vím to a neznám tamto? Proč...
Ptám se a na žádnou z těch otázek si neumím odpovědět. A víceméně mi na ně neumí odpovědět nikdo.
Například dneska, když jsem se bavila s jedním svým kamarádem, položila jsem mu svoji nedávnou filozofickou otázku: "Proč mě ženy nenávidí a muži zapírají." Sama si na to přesně neumím odpovědět, respektive si tu odpověď nechci připustit, ale on se odpovědi nebál: "Mám-li to říci upřímně, tak ženy v tobě vidí sokyni a muži potencionální milenku."

Deník maturantky - den 9

9. září 2010 v 20:29 | Megan
antivirus
Tož, tak jsem dle včerejších zdravotních problémů byla u paní doktorky. Úspěšně mi odebrala krev a změřila tlak, který jsem měla podle všeho šíleně moc nízký, což nevypadá vůbec dobře. Dostala jsem tedy za dvě stovky prášků a šla jsem domů. Doma jsem si vzala prášek s tím, že za chvíli vyrazím do školy. Ovšem ve finále jsem do té školy nedošla. Místo do školy jsem za necelou hodinu ležela v posteli a spala jak zabitá. A vůbec mi nevadilo, že na chodbě dělníci mlátí a dělají rámus při rekonstrukci domu. Prostě jsem spala jako mrtvá téměř 6 hodin v tahu. Což je u mě neobvyklé. Předešlý den jsem šla spát mezi půl desátou a desátou a během chvilky jsem usnula, což jsem spala asi 7-8 hodin a teď k tomu dalších 6. Jestli takto padnu i večer, až si vezmu další prášek, tak jsem zvědavá, jestli se ráno proberu . Krom toho tedy musím zítra zjistit výsledky té krve . Jsem zvědavá, co mi najdou...

Snadný výdělek - jen další podvod

8. září 2010 v 17:31 | Megan
Tak jsem zase po dlouhé době byla na chatu, když v tom se tam opět objevil jeden ze skupinky uživatelů, kteří pravidelně a s oblibou porušují pravidla chatu. A po chvíli mi do šeptání blikla zpráva:

"Snadný výdělek přes internet pro každého. 800 - 1.000 Kč denně. Platba každý den.info na (email)@seznam.cz"

Samozřejmě mne zajímalo, o jakého podvodníka zase jde. A tak jsem jen tak ze zvědavosti napsala na uvedený email, který jsem cenzurovala, abych nedělala reklamu. O nic nejde, nic mě to nestojí, jen minutu mého času.
No, a večer mi došla odpověď: 


Dobrý den, děkujeme za projevený zájem o naši nabídku. Jedná se jednoduchou činnost na internetu, pomocí které se dá vydělat 800 - 1000 Kč za den. I v sobotu a neděli. Jde o finanční vklady na burzu s 98% jistotou výdělku. Tato činnost zabere asi 2-3 hodiny denně. Pevný čas není stanovený, tzn. můžete být u počítače dle vaší potřeby, ráno, večer nebo v noci. Na tuto zajímavou věc, kterou se dají vydělat peníze, jsme přišli nedávno a rozhodli jsme se ji zprostředkovat ostatním. Je to opravdu ověřené, jednoduchý princip a pro každého! 
Stačí odeslat na náš účet 1*5*7**1*3/0800 ( Česká spořitelna ) poplatek 290 Kč za zprostředkování a máte cestu k výdělku otevřenou. Po platbě nám prosím napište email s variabilním symbolem platby, ať víme, komu poslat detailní informace jak vydělávat.
                Těšíme se na spolupráci, s pozdravem, tým ******.


Sakra, věřili byste tomu??? Já tedy ne!! Určitě. Zašlu někam 300kč, potom budu muset investovat dál, ve finále přijdu při troše štěstí jen o 2000kč (jak už to bývá) a co z toho... haha, nic takového.

Co vy a takové pofiderní nabídky??

Deník maturantky - den 8

8. září 2010 v 15:57 | Megan
wine
"Proč zrovna já mám vždycky pocit větší viny, absolutní nedostatek disciplíny, špatně snáším kocoviny, ranní splíny, kdo tohle ustát má?" (Probuzení, Dlouhej kouř, Chinaski)

Brrr. Kocoviny, ranní splíny. Abych pravdu řekla, tak jsem ještě kocovinu nezažila. Ani žádné bouřlivé mejdany, chlastačky. Jedna - dvě skleničky vína a končím. A i když do mě přátelé na oslavě mých osmnáctin nalili asi tři litry alkoholu, byla jsem stále střízlivá, při smyslech a celý večer si pamatuji. Ovšem dneska... no, jakože Wokno nemám. Vesměs si pamatuji, co jsem včera dělala a tak, ale hlava mě bolí. Jak střep. A to to ráno teprv začalo. Došla jsem do školy, byla jsem unavená, jako bych celou noc běhala kolem baru, a hlava bolela... Za těch pár hodin jsem vypila něco málo přes litr obyčejné vody. Ale vůbec nijak to nepomohlo. Sakra... A to jsem nic nepila! Co kdybych si dala nějakou tu skleničku, jak mi kamarád radil, ať si před spaním dám... heh... úrčitě! Na depresi skleničku alkoholu,... no, to bych prosinci stála někde na ulici jako štětka za 500,- a v únoru bych byla v protialkoholické léčebně s razítkem HIV pozitivní... no, radši tyhle metody nebrat.
Jinak ve škole to celkem i šlo... Díkybohu máme za sebou středu, před námi už jen čtvrtek a pátek a pak zase víkend. Ačkoliv pak nás čeká ten kolotoč nanovo až do října. Po pravdě jsem zvědavá, kolik příspěvků "Deník maturantky" bude mít :-)

Deník maturantky - den 7

7. září 2010 v 15:05 | Megan
11
"Kvůli tomu trenažéru se snad ani nenažeru!" (Káťa a Škubánek)

Já asi vážně nemůžu prožít jeden jediný klidný den. Ráno vstávám s hororovým snem v živé paměti, potom jsem nervózní v němčině a nakonec se ze dne na den dozvím, že od zítřka budu mít novou šéfovou. Tedy né, že by mi to nějak vadilo, ale já ještě
nemám podepsanou výpověď. Vlastně mi ji ještě nikdo nedal ani na stůl a to už o tom mluvím pomalu měsíc. Úžasné. A mimo jiné jsem ještě nedostala ani výplatu za předešlé dva měsíce. A dostanu to možná
na konci září. Po pravdě bych se na to nejraději vysrala, ovšem ve finále by mě to stálo padesát tisíc pokuty za nedodržení smlouvy, protože věc o výplatě - slovo proti slovu. My jsme to dali - já jsem to nedostala. Podpis sem, podpis tam. Falšování není až tak těžké. A o to lehčí to je, když vám zaměstnavatel dává peníze na ruku. Nikde žádný bankovní převod. Nikde nic. Všechno závisí na jednom jediném papíru, který lze snadno zfalšovat... A soudit se? - Prosím vás, neblázněte, trošku soudnosti, moji milí drazí. Copak jsem tak hloupá, abych dělala stejné chyby jako moje blízké okolí? Které se už snad 12 let soudí o podělaných pár tisíc a pokaždé ten soud prohráli? A to jen proto, že jistý pan podnikatel byl vychcaný jako mraky a měl plnou kapsu peněz... hm,... o to nestojím. Na soudní tahanice a následné placení vysokých poplatků jsem příliš mladá.
Tak zatím adieu a jestli přežiju nejbližších pár hodin, tak třeba bude i nějaká Lž. Ale vidím to tak, že mě jebne...

Deník maturantky - den 6

6. září 2010 v 15:27 | Megan
kalarma
A je tu nový týden. Pondělí. Budíček v šest. Odchod z domu v půl osmé. Tedy vůbec si nemyslete, že jsem vstala hned v těch šest. Pravda je, že jsem z postele vylezla, abych si zajistila oblečení a svačinu, ale pak jsem ještě zalezla na chviličku zpátky do postele a vylezla jsem až ve tři čtvrtě na sedm, kdy jsem si řekla, že se musím ještě mrknout na internet. Poněvadž včera večer jsem se dozvěděla takovou malou informaci, která mi nedala spát. Sice jsem si šla lehnout někdy v jedenáct, ale ještě ve dvě ráno jsem byla vzhůru. Šlo o to, že mi můj drahý řekl, že si se mnou odpoledne psal na lidech a já jsem v tu chvíli nevěděla, pod kterým nickem jsem tam byla. A tak jsem nad tím dumala a dumala, až jsem si řekla, že mám jít radši spát. Usnout se mi podařilo až poté, co jsem jen tak počítala do aleluja. 
Po příchodu do školy mne čekal zásadní úkol: jít za zástupcem ředitele, který mi při odchodu taktně řekl, že jsem v osmém ročníku a jsem blbá. Takže teď chodím místo na dějepis, tak na zeměpis. Volba menšího zla. A naštěstí je náš pan učitel vcelku milý a v pohodě, takže to až tak nebudeme hrotit. Což jsem ráda. A následně jsem měla další pohodovou hodinu s mojí oblíbenou učitelkou a následovala angličtina, kdy jsem řekla jednu jedinou větu  a zjistilo se, že já jsem z naší skupiny jediná, která nejde maturovat z AJ. Inu.... teď nevím, co jsem zase chtěla napsat, páč chatuju. Tož, vážení a zlatí, mějte se a já jdu napsat Lž a následně se učit. Pac a pusu.

Deník maturantky - den 5

5. září 2010 v 20:52 | Megan
25
Tak dneska jsem stávala s rozlámaným krkem po velmi zvláštním snu, který si nijak zvlášť nepamatuji. Ale krční páteř mě bolí a ještě teď slyším to chrastění kostí, když hlavou trošku zakroužím . Ale to je vedlejší a vcelku normální. Z toho si nic po mém úrazu krčních svalů ap. nic nedělám.
Už od rána jsem byla trošku mimo (i nadále...). A ať jsem se snažila dělat cokoliv, v hlavě jsem měla akorát sen, který se mi zdál v sobotu nad ránem. Byl to hodně zvláštní sen, ale rozvádět se o něm opravdu nechci. Nechci nikoho pohoršit . Páč to bylo opravdu divné. A myslela jsem na něj (na ten sen) i když jsem byla u tety a četla si knihu z doporučené literatury. Mimo jiné začíná to opravdu zajímavě. Filozofické knihy mám ráda. Ale ať jsem se snažila jak jen jsem mohla, přečetla jsem deset stran a ende. Prostě mi v hlavě stále leží ten sen. Takový i docela zajímavý... hezký... ale hodně bláznivý.
Inu, zítra mě čeká zase škola. Ale i tak ten týden určitě rychle uteče.

Deník maturantky - den 4

4. září 2010 v 13:50 | Megan
B&B_Messagerie
"S cizí ženou v cizím pokoji, když jsme jednou tak by nemělo být tu jinak nežli pěkně veselo..." (Michael Kocáb - S cizí ženou v cizím pokoji)

Tak jsem dneska po sto letech zase zažila moc krásné ráno. Bylo to takové hodně povznášející. Probudit se s dobrou náladou. Žádný stres. Žádné špatné pocity. Žádná únava. Všechno tak, jak by to mělo být, a vedle vás někdo, na kom vám opravdu záleží. A ten někdo se na vás mile usmívá s otázkou "jak ses vyspala?"
Ne, ne, ne, ne, opravdu si nemyslete, že jsem strávila noc S cizí ženou v cizím pokoji. Večer, noc a následující ráno jsem strávila s pro mne dost známou osobou. A pro všechny prakticky uklidňující informace, byla to osoba opačného pohlaví . A bylo mi moc fajn. Je to opravdu krásné vidět všechno jinak... jsem moc ráda, že jsem se s mým drahým viděla, i když to byla schůzka narychlo. Vlastně to celé začalo tak, že jsem byla na hlavní stránce Facebooku a v pravém panelu mi naskočilo: "Pošlete ....(jméno miláčka)... zprávu."A tak jsem chvíli uvažovala, jestli na to mám nějak reagovat, až jsem si řekla, že nemám prakticky co ztratit. A tak jsem na to klikla a začala datlovat zprávu: "Facebook mi tady radí, abych ti poslala pozdrav. Tak ho tedy posílám ;) . Ahojky :)". Ke zprávě jsem připojila obrázek s Kačerem Donaldem. - Nu což, měla jsem bláznivou náladu, tak proč neudělat něco bláznivého?

Deník maturantky - den 3

3. září 2010 v 16:04 | Megan
tinta
Tak nám skončil školně-pracovní týden! Konečně! Docela jsem se zaradovala, když jsem v půl čtvrté přišla domů a usedla ke svému obědu. Abych pravdu řekla, byl to dost namáhavý den. První dvě hodiny semináře z dějepisu, pohodová hodina ZSV (Základy společenských věd), matematika, čeština a nakonec němčina. Avšak o velké přestávce jsem byla za mým učitelem výtvarné výchovy s tím, že bych ráda maturovala z VV (Výtvarná výchova, ať si někdo nemyslí, že tady hodlám mluvit o politice a Věcech veřejných! ). A tak mi hnedle dal seznam maturitních témat a řekl, ať přijdu na hodinu ve čtvrt na tři. No, to bude školní rok... v pátek končit ve tři. Ale co... maturita si, bohužel, žádá svoje. A abych pravdu řekla, nejsem sebevrah, abych maturovala jak ze ZSV tak z dějepisu. To mě ani nehne. Jinak mimo jiné jsem dokonce zjistila, že vlastně nemůžu mít volitelný dějepis a seminář z dějepisu. Tudíž musím v pondělí za panem zástupcem, abych s ním vyřešila, jestli to tak mít můžu, anebo si musím něco změnit. A při té cestě to musím vzít do sousední kanceláře na kobereček k panu řediteli, abych zjistila, jaké jsou požadavky k maturitě z VV. - Tím nechci říci, že by se v dřívějších letech nematurovalo z VV, ale letos, jak nastolili státní maturity, tak jsou ve všem prostě zmatky. A hlavně když z 90 lidí chci z VV maturovat, jak se zdá, jenom já...

A něco na závěr zápisku maturantky... 
Ať žije víkend, povinná četba a filozofie (J. Gaarder - Sofiin svět)

Deník maturantky - den 2

2. září 2010 v 15:41 | Megan
outbox1
Dnes ráno jsem se probouzela s myšlenkou, že je středa. Nevím proč, ale včera jsem si myslela, že je úterý. Takže dnes je středa. K mému překvapení, když jsem v sedm ráno byla s mámou v Kafulandu, jsem zjistila, že UŽ je čtvrtek. Super! Řekla jsem si. To už je skoro pátek a máme skoro za sebou první týden. Tak přežít zbývající dny do začátku května a následně do 20. června.
Abyste pochopili, tak jsme dnes měli poradu o maturitách. Nikdo tedy neřekl, že je to na piču, ale každý si to myslí. A bude to probíhat tak, že v profilové části budu mít 3 zkoušky, přičemž třetí zkouška bude jen psaná maturitní práce ze seminářů. V mém případě to budou společenské vědy nebo dějepis. A v těch druhých dvou zkouškách si budu volit mezi cizím jazykem (Nj), základy spol. věd, dějepis, výtvarná výchova či latina. Přičemž předměty ze státní části se nesmí opakovat v té školní. A u jazyků to bude didaktický test, poslech, ústní zkouška a slohovka. 
Jinak mimo jiné máme celkem ucházející předmět. Šest hodin týdně budu mít svoji oblíbenou učitelku (společenské vědy) a dalších šest hodin budu mít dějepis. Jací jsou učitelé, co to budou učit, nevím. Neznám. Ale snad se díky těmto dvěma předmětům, které mi zaplňují podstatnou část rozvrhu, budou dát přežít hodiny angličtiny (5 týdně) a latiny (2 týdně). Hodiny němčiny jsou v pohodě, přičemž tedy z konverzací moc radost nemám (máme jinou učitelku, než na hodiny), ale budiž... A matika a čeština se zvládnou... tak snad nějak to dáme. V nejhorším případě to jistí obchod s drogerií a žiletky.

Deník maturantky - den 1

1. září 2010 v 11:13 | Megan
txtedit
"Vzhůru do školy...!" 
Tak zněla moje myšlenka v 6:45 při odchodu z domu do školy. Že bych byla dvakrát nadšená a skákala štěstím a radostí do stropu, to se říci nedá. Spíše s otrávením z donucení jsem do té děsné instituce zamířila. Bože! Snad alespoň budu mít dobré místo...
Pár minut po 7.00 se za mnou zavírají dveře školy. Procházím chodbou k naší bývalé třídě, kde jsem byla po 2 školní roky, avšak k mému údivu tam byla již jiná třída. Hm...! Najdeme plán a zjistíme, kde jsme. - Super. Druhé poschodí vzadu. Relativně malá třída. Ale co na plat. Musíme chytnout dobrý flek. Ovšem velké překvapení mne čekalo, když jsem otevřela dveře třídy. Skoro dvě třetiny žáků již seděly v lavicích a vesele se bavily. Byli tam snad již od půl sedmé. A všechna místa, na která jsem si myslela, byla již dávno obsazená. 
"Tam sedí ten... tam sedí ta..."
Ozývaly se hlasy spolužáků, když jsem si chtěla vybrat nějaké místo, které vypadalo neobsazeně. A tak na mě nakonec zbyla první lavice vpravo. A k mé smůle, když jsem se rozhlédla po třídě, jsem zjistila, že si můžu nechat zajít i sen na samotu. Počet lavic odpovídal počtu dvojic žáků. A tak si ke mně krátce před osmou přisedl spolužák, se kterým se mi dvakrát sedět nechce... Inu, budeme to brát tak, že je spousta hodin dělených, tak snad v nich budu mít trošku samotářství :-)

A tak mi v 8.00 odzvonil konec středoškolských prázdnin a začal život maturanta.

Vítr, ten mystik, všechno ví

27. srpna 2010 v 23:22 | Megan
140
"Jsi sama, tak co proti lásce zmůžeš? Připadá ti snad láska zvrácena? Léčíš stínem úžeh, ztracená... " (David Kraus - Nevinná)

Začalo to zcela nevinně. S Rose jsme si řekly, že si zajdeme na Lide.cz a už nějakou tu hodinku tam spolu chatujeme, ačkoliv máme na sebe i ICQ, ale to je vedlejší . Prostě tak různě střídáme místnosti, kde nikdo není, abychom mohli kecat přímo na skle, a jak si tak píšeme, najednou mi v WMP přijde na řadu písnička Hříšná těla křídla motýlí od A. Langerové (snad si někteří pamětníci ještě vzpomenou...). A jak ona tam zpívá "džípem si pádíš,..." tak jsem si vzpomněla na scénku z Románu pro ženy, kde je Oliver s Laurou a její babičkou na hřbitově a ta babička nadává na Oliverovo auto. A tak jsem samozřejmě neváhala jít na Youtube s tím, že tam tu hlášku najdu a pošlu ji Rose. Místo toho jsem tedy našla "Pažout? To je Oliver, mami!" A kousek pod tím vidím Účastníci zájezdu. A hned na dalším odkaze jsem našla písničku od Davida Krause - Nevinná. Tu už jsem neslyšela opravdu dlouho. Účastníky jsem viděla naposledy... no, hodně dávno :D. A tak jsem prostě neváhala a písničku si našla a stáhla. A od chvíle, co ji poslouchám, na mě přišla zase romantická nálada. Bože. Jsem jak na houpačce nálad. Ráno ve 5.00 se vzbudím s hnusnou depresí, že ani nemůžu dál spát, a večer jsem na romantiku. Hm... že by trošku zapůsobila Madeleine s Bastianem? I to je možné . Chtělo by to zase tu vonnou svíčenku .

Připadám si jako <>

26. srpna 2010 v 17:52 | Megan
139
Fakt! Už si připadám jak určitý geometrický obrazec. A to beze srandy. Už od rána nedělám nic jiného, než se snažím zprovoznit TS3 a myslíte si, že mi to jde?? Ani náhodou!! Nejraději bych to vyhodila do vzduchu. Nejen, že se mi už skoro rok v přihrádce v CAS nezobrazují mnou vytvořené postavy - především Lilian, Georg, nadále kamarádky Daphne a dokonce ani Sofie (a to není zdaleka celý výřad postav), ale teď už mi prostě nejde nic. Za dnešní den jsem hru 2x odinstalovala a znovu nainstalovala. A při poslední instalaci šla hra dokonce i spustit!! (přidávala jsem datadisky), ale to jsem ji měla spuštěnou bez stažených "vylepšení" a podobně. Když jsem do hry přidala downloady, hra se prostě nespustí a hotovo!! Nu což. Tak downy probrat a ten jeden, co dělal bordel, vyhodit. Super. Hra se spustila. Tak vložíme Simíky, již uložené hry a nainstalujeme městečko Riverview... a nanovo. Zapnu hru, nechám načíst a hádejte, co nevidím. Ačkoliv jsem městečko Riverview nainstalovala, hra mě do uložených her nepustí. Prý nemám potřebné rozšíření... grrr... tak hru ukončit a znovu. Znovu nainstalovat Riverview, zkontrolovat složku Dokumenty. Ano, chybí potřebný údaj o Riverview. Tak z dříve zálohované složky TS3 dokument zkopíruji, vložím, chci hrát. CHYBA! Hru nelze spustit. Tak zpátky. Dokument vyhodit, znovu zkusit nainstalovat Riverview a spustit. NEBYL NALEZEN DISK THE SIMS 3 POVOLÁNÍ SNŮ. - do pr...práce s tím! Tak znovu zkusit crack.... teď už by to mohlo jít!
NEBYL NALEZEN DISK THE SIMS 3 POVOLÁNÍ SNŮ. - No, co je tohle za bordel, sakra?! Tak znovu odinstalovat... všechno!!
A jestli to po restartu nebude fungovat, tak se na to vyfláknu!

Pozdrav z New Yorku

25. srpna 2010 v 17:58 | Megan
148
Tak vás všechny zdravím z New Yorku . Je to tu naprosto super a z okna mám krásný výhled. Je tu pohoda. Čekám na nějaký ten atentát...  No, co bych vám vyprávěla, však to znáte: New York, New York.

A kdo nevěří, tak ať mrkne pod perex - zde je vyhledáná mí IP adresy.




Sebelítost na kvadrát?

25. srpna 2010 v 17:14 | Megan
138
Ach jo, tak to máme zase odpoledne o ničem. Nikdo, kdo by byl trošku co k čemu, není online, všichni jsou někde v čoudu a já musím být tady. Kurva! Už mě to taky nebaví. Nějak mě už nebaví nic. Dneska obzvláště. Musím být doma, společnost mi dělá jen papoušek, který si se mnou odpoledne dokonce i zdříml, a navíc je mi špatně od žaludku... ani ten pes není doma.
Jen tak mimo téma: abyste si to dovedli představit, tak jsem ležela na posteli a tak napůl pospávala v poloze na břiše, papoušek mi seděl na polštáři opřený u moje čelo a takhle jsme spolu pospávali.

Ale vážně. Nebaví mě to. Nějak mi za poslední dobu nic nejde. V práci je to na pi...pytel, o mém osobním životě radši nemluvit a celkově. Nebaví mě to. Ani ti Sims mi nejdou. A sehnat pořádný IP Changer, který by fungoval i na Vistách, je prostě nad lidské síly. Fakt, nejraději bych se na to vykašlala. Úplně ztrácím veškerou motivaci a chuť do života. A k tomu všemu dělám ještě to nejhorší. Lituju sama sebe. Jak ubohé.

Hm... jdu to zabodnout... a uvažovat, jestli má cenu blogovat.

Super odpoledne s Domčou

24. srpna 2010 v 19:46 | Megan
137
Dnešní ráno pro mne začalo nějak zvláštně. Vzbudila jsem se krátce po 7 hodině ranní, přičemž jsem šla spát kolem 2 ráno a usnula jsem asi po hodině převalování se, a hned poté, co jsem otevřela oči a vyšla ze svého pokoje, jsem dostala vynadáno, proč ještě nespím. Tak jsem se pomazlila s pejskem a šla spát. Nicméně asi v 9 se ozvalo cinknutí a zabzučení mého mobilu. Nová zpráva. Pomyslela jsem si, že to bude určitě z práce, tak jsem lenivě vylezla a podívala se, co kdo chce. Na displeji vidím Nová zpráva - Silver-Rose: Jsem v Brně, budu se hodinu a půl nudit, nechceš přijet??
Podívala jsem se na hodiny a hned první myšlenka mi řekla: máš smůlu, to nestihneš - vlak mi jel až v celou a než bych se k Rosie dostala, hodina a půl by byla v čoudu. S lítostí jsem se omluvila a mrzelo mě, že to už nestihnu. Nicméně odpoledne mě měla čekat schůzka s kontaktem, který mi řekl "babí". Nicméně již podle očekávání v 13.00 mi tu schůzku zrušil. A jelikož já už jsem doma oznámila, že pojedu do pr*..háje. A tak jsem bleskově dostala nápad, jestli se nesejdeme s Rose. Tak jsme se v rychlosti domluvily, já popadla kabelku a pádila na vlak. Koupila jsem si IDSJMK na 7 zón a doufala, že se cestou nikde neztratím. A měla jsem štěstí. Všechno jsem zvládla,  vlaky jsem stihla, autobusy mi neujely. S Rosie jsme se sešly a strávily jsme úžasné odpoledne. Zablbnuly jsme si s foťákem a zahrály i Mafii, sakra, kdybych měla víc času, tak si ji taky nainstaluju a budu pařit!!! Jenže u mě je lepší, když žádné hry nemám. Hlavně v době, kdy jdu do tak významného školního roku, který rozhodne o mé budoucnosti. Takže mám pech a můžu jen doufat, že si Mafii zahraju za odměnu po maturitě *yahoo*

Alespoň troška pozitiva

22. srpna 2010 v 20:29 | Megan
135
Tak se prostě musím pochválit a poplácat po zádech. Jak jsem si myslela, že pletení toho svetru vzdám, tak jsem to zatím vůbec nevzdala!!! Ehm... zatím. První díl jsem sice přeplétala celkem třikrát, ale jak se říká, do třetice všeho dobrého. A nakonec napotřetí jsem první přední díl dokončila a dokonce začala plést i druhý přední díl. Teď už jen dokončit tento díl a začít plést záda a pak rukávy. Abych pravdu řekla, těch rukávů se bojím ze všeho nejvíc. Ale asi bych s tím neměla tolik spěchat a něco si i šetřit do práce, poněvadž tam budu od soboty do úterý. To zase budou 4 dny naprosto na ten největší kosočtverec na světě. Budu si muset napakovat jídlo, abych tam nějak přežila. A taky nesmím zapomenout zaběhnout do baru, kde jsem pár dní pracovala, abych si vyzvedla love. Tedy doufám, že mi je dají! Pokud ne, tak budu mít hold smůlu... co na plat. Hádat se? - To nemá cenu. Ale myslím si, že je to slušná společnost a jednání proběhne v pořádku. Vždyť mají i moje tel. číslo, tak by se ozvali, kdyby byly nějaké problémy. Každopádně nějaké penízky se budou hodit. To nepopírám. A možná nějakou tu drobnou dostanu i ve své druhé práci. Tedy pokud nepřijde šéf a neřekne, že mám zaplatit padesát tyček pokutu. - abych to uvedla na pravou míru, došla mi zpráva od šéfové, že s námi zaměstnanci chce pan vedoucí mluvit osobně. Takže očekávám nějaký průšvih. No,... to bude něco... A jestli dostanu pokutu padesáti tyček, tak se půjdu oběsit. Protože s tím bych domů nemohla přijít vzhledem k tomu, jaká tady vládne situace o dalším stěhování...

Nezapomenutelné songy

21. srpna 2010 v 11:45 | Megan
Sice už je to nějaký ten den od pátku 13., kdy jsem celou noc pracovně strávila v jednom nejmenovaném baru, ale ačkoliv to byly jen 2 noci, pro mě zcela nezapomenutelné. A především několik písniček, které mi tuto práci vždy připomenou.











Mám toho málo...

21. srpna 2010 v 10:25 | Megan
ztráta zaměstnání megan.blog.cz
Jo, mám toho prostě málo co na práci . Prostě se nudím. A abych se nenudila, tak jsem si vymyslela, že si udělám svetr. Tedy už vážně vůbec nevím, kdy a jak to všechno budu stíhat - psát Lž, chystat se do školy, sedět v práci a k tomu všemu ještě plést svetr, ale to už je vedlejší... Prostě jsem si práci ještě přidala a nad možnými katastrofálními výsledky jsem vůbec nezapřemýšlela. A to vůbec nemluvím o tom, že svetr zcela zajisté vůbec nedokončím. Vždyť známe svoje lidi . Až takovou morálku opravdu nemám, abych ho dodělala . A jestli dodělám, tak to si udělím nějaký metál ...

Ďakujem ti, že sme spolu žili, preťal som si žily.

20. srpna 2010 v 23:52 | Megan
Ďakujem ti, že sme spolu žili, preťal som si žily.

megan.blog
Láska. Láska životy dává a životy i bere. Je krásná a zároveň i úmorná. Dává nám síly jít dál a věřit, ale zároveň nám podráží nohy ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Nebo ve chvíli, kdy nejvíce potřebujeme podporu, tu pro nás není. Nechává nás odmítat ty, co nás milují, a okouzluje nás těmi, kteří nás odmítají. Umí být dokonalá, ale i krutá. Přátelská, ale i chorobná. Když někoho tolik milujete, že byste ho nejraději umačkali ve své náruči k smrti. Že byste mu z jeho žil vysáli všechnu krev. Láska...

zlomené srdce megan.blog.cz (2)

Ano, přiznávám. Poslední věty předchozího odstavce už poněkud hraničí s posedlostí, avšak existují nějaké vytýčené hranice mezi přátelstvím, láskou a posedlostí? Nebo nám musí říci někdo STOP!?

zatčení megan.blog.cz
Je to těžké říci. Někdy prostě tyto hranice nejsou zprvu vidět, ale poznáme je ve chvíli, kdy druhého ztratíme. Buď to nějak samo brzy vyprchá, nebo jsme několik měsíců a možná dalších pár let stále zoufalí a myslíme na toho jediného/tu jedinou. Přátelství - láska - posedlost. Pro některé z nás tolik neviditelné hranice mezi těmito city.
  • Denně se vídáme s kamarádem, mluvíme s ním o všem, avšak už nevíme, že on tajně touží vzít tu kamarádku za ruku a třeba ji i něžně políbit. Ovšem co by tomu řekla, kdyby tohle udělal? - Ne! Svoje city radši skryju. Vždyť přátelství je více než vztah!
    medvídek megan.blog.cz (2)
  • Na první pohled. Sedíš u baru a prohlížíš si fešáka na druhém konci barového pultu. Když on se najednou podívá na tebe! "To je tam od toho pána," podá ti barman skleničku s drinkem a ukáže na toho hezouna. Pondělí, středa, pátek, sobota, leden, březen, máj, oběd, kino, večeře, společný byt. Kvetoucí láska.
  • Miluji tě k sežrání.  Miluji tě tak, že bych tě nejraději sevřela ve své náruči a jako krajta obmotala svýma rukama tvé tělo a tiskla tě k sobě tak dlouho, až bych tě zadusila a rozmačkala ti v těle všechna žebra. A při líbání bych nejraději pomalu přešla k tvému krku, zakousla se jako upír a vypila ti z těla všechnu tvoji krev...
  • Jestli mě opustíš, zabiju tě! Jestli teď odejdeš, zabiju se... Když tě nemůžu mít já, nebude tě mít nikdo! Odejdeme spolu. Budeme spolu navěky...

drama megan.blog.cz
Láska má spoustu podob, ovšem ne každá je zdravá. Řekla bych, že poslední uvedený případ je opravdu extrém. Ovšem podívejme se do historie lidstva. Dnes a denně na celém světě páchají lidé vraždy ze žárlivosti a posedlosti, sebevraždy ze zoufalosti, protože nemůžou mít někoho, koho milují.

přátelství megan.blog.cz

A asi každý, kdo někdy miloval, by lhal, kdyby řekl, že nikdy nechtěl kvůli své lásce spáchat sebevraždu...

Hláškovník

20. srpna 2010 v 22:55 | Megan
Prostě seznam hlášek, které se nesmí zapomenout:

Ať mám doma přes noc nějakou babi

20. srpna 2010 v 21:30 | Megan
134
Konverzace na Facebooku mě někdy nepřestávají prostě překvapovat. Jak jsem v minulém článku psala o onom uživateli, který mi píše, tak od něj jsem se dnes dozvěděla zajímavé věci. Jako vždycky. Dokonce i to, že vlastně má přítelkyni (ona je o 10 let mladší - tzn. sotva na ni přestal platit zákon) a pár dalších věcí, které nebudu radši propírat až tak na veřejnosti, to jsme probraly na ICQ, že Domčo :). Abych pravdu řekla, dnes se jeho kecům opravdu směju. Nevím, jestli jsem zfetovaná 0,5l mátového čaje a 0,5l kopřivového čaje + těstoviny se sojovým "masem", ale prostě mám dobrou náladu... a tady se pokochejte perličkou, kdy se ze mě stala bába....

Česká pošta - no comment

20. srpna 2010 v 17:42 | Megan
134
Tak jsem se dneska opět rozčílila. Asi před měsícem jsem si objednávala kraťasy a dostala jsem je teprve dnes. Nemyslete si, že by to bylo chybou odesílatele, protože paní to posílala hned druhý den po přijetí platby, což bylo před měsícem. Ovšem prostě česká pošta je tak šikovná, že mi balíček nedoručila. Respektive doručila, ale já jsem se k tomu dostala teprve dnes. Vůbec nechápu, jak je to možné, když u nás 24 hodin denně je někdo doma, kdo by to převzal, ale prostě balíček se našel před vchodem do bytu v botníku. A myslím si, že kdyby tam mamina dnes nedělala pořádek, našel by se balíček snad někdy v zimě, až by se schovávala letní obuv. No, lidi, já jsem tak nas*aná, že to snad není ani možné. Česká pošta je tu od toho, aby lidem zásilky DORUČOVALA a nikoliv schovávala po bytovce. Bože!! Začínám Poštu znovu nenávidět. A to už jsem si myslela, že jejich služby začínají být co k čemu...
Abych to uvedla na pravou míru - asi před 2 roky mi ztratili 3 důležité dopisy z banky, které obsahovaly pin ke kartě, internet bance a ještě něco ohledně plateb na internetu. Já myslela, že vyletím z kůže, když jsem prostě 3 měsíce čekala na dopis a ono ani ho*no. Sakra!! K čemu ta Pošta je??? To už jsou snad důvěryhodnější poštovní holubi. A to nemluvím o dávném případu, kdy našli nějakou velkou jámu a v ní spoustu dopisů a zásilek... vys*at se na to...

Bonbon s chutí prdu

19. srpna 2010 v 23:55 | Megan
Tak na tohle už opravdu nemám. Hledala jsem na internetu jednu takovou pitominu, ale jak jsem tak hledala, nemohla jsem najít to, co přesně potřebuju. Ovšem nebyla bych to já, kdybych si nevšimla něčeho "spešl"... a jak se tak dívám do rubriky oné firmy, vidím: KANADSKÉ ŽERTÍKY. Hm... to by mohla být zajímavá rubrika, zasměju se v duchu škodolibě a ihned otevřu. A jak se tak dívám po podrubrikách, náhle spatřím něco, co mi není opravdu známé: ZVLÁŠTNÍ CHUTĚ. Po pravdě jsem si vůbec nedovedla představit, co by se pod tím mohlo skrývat, ale prostě moje zvědavost byla nepřekonatelná. Tak jsem klikla a začala rubriku projíždět. Bonbony s chutí česneku, gumoví medvídci s chutí čili,... no, zřejmě nemilé překvapení, když se těšíte na sladké želé a ono houby.... Ovšem co mi vyrazilo dech, byly bonbony s chutí prdu. Tedy přiznám se, že tohle bych zažít nechtěla. A pro jistotu si ani nechci představit, jak tohle chutná...  anebo špagety s překvapením - ehm, to by některé nátury taky potěšilo. Anebo někoho na nějaké oslavě překvapit falešnou cigaretou, která "propaluje" do ubrusu díru.... dobrý joke.. Ovšem co mě potom ještě víc dostalo, byl falešný penis do nohavice... Při takovém "překvapení" bych asi zrudla jako rajče. Ale třeba takový ohýbací otvírák by mě opravdu rozesmál. Samozřejmě pokud bych nebyla v roli toho, kdo si chce nápoj otevřít... No, pokochejte se dalšími pitominkami na stránkách ptákoviny.biz a nezapomeňte mi napsat své dojmy.

Z bláta do louže...??? Jen to ne, prosím!

19. srpna 2010 v 23:32 | Megan
133
Práce, práce, práce, práce... 
Asi si říkáte, že jsem šťastný jedinec, když v dnešní době jakožto studentka SŠ mám práci. Ale abych pravdu řekla, není to vůbec žádná výhra. Od jedné stupidní smlouvy ke druhé stupidní smlouvě. To mě tedy po*er... Zatím tedy doufám, že jsem z bláta nešlápla do louže, ale s troškou obav se strachuji, že na to teprve dojde.
Abych všechno uvedla na pravou míru, moje práce není vlastně ani práce. Chtě nechtě musím odmakat 24 hodin týdně a ve finále se můj plat odvíjí od mé snahy pracovat. Nejsem až tak líná, že by se mi nechtělo pracovat, ale ta práce mě prostě přestala bavit. Přestala jsem v tom vidět opravdovou perspektivu, protože zaměstnavatel nasliboval hory, doly, a i přítelkyně mého kamaráda vyprávěla, jak je to úžasná práce. A na jejím ohodnocení to tedy bylo vidět... Ovšem pro mě tohle prostě není. Nejsem ten správný typ a v tomhle odvětví byznysu jsem se prostě nenašla. Jako kretén sedím 24 hodin u počítače a mám z toho hovno. Tedy kromě toho, že si můžu zajít na oběd/večeři, po ICQ pokecat s přáteli a omrknout svoje oblíbené stránky. Ale ruku na srdce, tohle můžu dělat i doma a nemusím kvůli tomu utrácet za jízdenky.
Dnešní svět mě prostě zklamává. A ještě víc mě štve to, že vedoucímu jsem se nedávno prostě asi nelíbila, nebo se blbě vyspal, a řekl, že mi na výpověď dohodou sere. Prostě si musím odpracovat svoji dvouměsíční výpovědní lhůtu a pak teprve jít do prdele. Dost mě to nasralo. Po pravdě: už teď v té práci dělám velký ho*no, natož v září a říjnu! To si tam prostě budu chodit na 24 hodinové kafe s učebnicí v ruce. Nebo já fakt nevím... a to mi ještě dneska přišla zpráva, že milý pan vedoucí chce s každým zaměstnancem mluvit osobně. No, to mě po*er... co mě čeká... to se zjevím, jestli mi napaří nějakýho flastra ve výši 50.000,- páč já jsem prostě smolař... To bude masakr! A jestli mi tu pokutu opravdu dá, no.... tak to se po*eru a při troše štěstí budu každou noc stát v nějakém night klubu.... to je tedy vážně perspektivní vyhlídka... OMG... jak já ten život nesnáším... a to jsem se ještě nedostala k tomu, že mě čeká státní maturita... BINGO

Veselý pozdrav na facebooku

19. srpna 2010 v 23:18 | Megan
131 milý pozdrav
Asi většina z nás má Facebook. Já nejsem výjimkou. Mám ho. A už téměř rok. Čemuž se opravdu divím. A za tu uběhlou dobu se mi v seznamu přátel nastřádali opravdu různí lidé. Pravda je, že dost požadavků o přátelství jsem odmítla a přibližně 10 přátel smazala. I tak mi v kontaktech zůstává přes 50 lidí, se kterými svým způsobem udržuji kontakt. Nebo respektive oni se mnou. Více, či méně nejsem ten typ, který píše sám od sebe. Z 98% případů píšou oni přátelé mně. Už párkrát jsem dostala vynadáno, že nenapíšu jako první, ale já prostě na hlavní stránku nechodím, abych zjistila, kdo je právě online. Rovnou z Nové karty jdu na svůj profil, takže jen mrknu na číslo, kolik lidí je online.

Jak už to tak každý máme, jsou milí lidé, vtíraví lidé a ti, které radši ignorujeme. Já přátele, které bych ignorovala, nemám. Nebo mám, ale prostě to není můj styl - ignorovat lidi. Když už mi napíší, tak si s nimi povídám. A buď hovor vyšumí, nebo se udrží. A tímto způsobem se mnou udržuje komunikaci i jistý kontakt. Nemám nejmenší tušení, kdo to je, ale dost často mě umí hezky pobavit. Vtip je v tom, že už docela dlouhou dobu se mě tento týpek snaží dostat do postele, ale já mám svoji hlavu a vždycky mu napíšu něco, co ho opravdu zchladí. Narielka by vám o tom mohla vyprávět, protože jí někdy některé konverzace kopíruji. A právě takhle nedávno, snad v neděli, když jsem od počítače odbíhala, protože jsem vařila oběd, nebo spíš jsem k počítači odbíhala od plotny, mi přišel tenhle vzkaz od onoho uživatele. Když jsem to viděla, přemýšlela jsem, jestli vidím dobře. A jestli se mám urazit, či smát. Nakonec jsem se milému pozdravu "bych šukal kurva" od srdce zasmála a tomu klukovi jsem poradila, ať si najde nějakou slečnu, načež on mi řekl, že chce mně :D... Tedy nevím, proč zrovna mě, když jsem vesele zadaná a v každé konverzaci mu to připomínám, ale budiž :D
Někdy by mne opravdu zajímalo, kdo na té druhé straně počítače je... :D

Co jeee???

19. srpna 2010 v 17:49 | Megan

Tak jsem si říkala, že si musím zlepšit náladu, tak jsem si dopoledne pustila Scary Movie. Nevím proč, ale prostě ta jednička je nejlepší. Ty hlášky a výrazy... prostě boží. Tak abyste neřekli, že se o nic nepodělím, tak pár videí, co jsem našla na YT. Prostě nej hlášky :D



(videa po kliknutí na link... nějak mi to nešlo vkládat)

Jaký je smysl života?

18. srpna 2010 v 22:18 | Megan
130 - Míša a jeho supermyš
Nevím, čím to je, ale opět jsem se dostala do jedné ze svých filozofických nálad. A jak jinak než o životě. Ležím na břiše na posteli, podepřená polštářem, před sebou mám notebook a přemýšlím o životě. O svém životě. Jestli to všechno vlastně má smysl? Jaký život vlastně žiju..?? Poslouchám Chinaski a nevím nic.

Když jsem se na tohle už párkrát ptala tak různě na chatu, tak mi všichni řekli, že každý život má nějaký smysl. Jen ten smysl musíme vidět sami. Každý sám ho musí najít. Musí ho najít v tom, co dělá. A mně pod prsty utekly dva měsíce prázdnin a nevím nic. Nemám ten smysl. Nenašla jsem ho v ničem. Nenašla jsem smysl ve své práci, která mi už leze krkem, nenašla jsem ho vlastně ani ve svých studiích. Osm let chodím na jeden typ školy a už mě to sere. Nebaví mě to. A to mám příští rok maturovat! Do p**i s tím. Celkově život mi utíká pod prsty a já nemám nic. Nemám vzdělání, nemám peníze, nemám nikoho, kdo by mě poznal, že potřebuju obejmout. Kromě nemocného pejska, který potřebuje moji pomoc, nemám ve svém životě nic, co by mě naplňovalo. Nic, kvůli čemu by stálo za to doopravdy žít. Nic, co by mě rozveselilo a dodalo světlo do mého života. Prostě jedno velká prázdno. Nicota. A do nekonečna kupovat svému pejskovi dárečky, aby měl radost, taky nemůžu. Na to prostě nemám. Musela bych se prodávat, abych zvládala platit tolik věcí...

Ale to je teď prostě jedno. Nemá to smysl. Nic mi nedává smysl. Ani mi nedává smysl tohle moje ležení na posteli a psaní tohoto stupidního článku, na nějž stejně nikdo moc nezareaguje. A když už, tak větami typu: "neboj, bude líp," nebo "neboj, najdeš to..." Hloupé útěchy, protože já vlastně ani sama už nevím, jestli to NĚCO chci hledat. Jestli mám sílu jít dál. Jestli už pomalu nelistuji v posledních stránkách mého života.

Není na čase to skončit? Se všemi se mile rozloučit a odejít? Zmizet v nekonečnu...
Začínám o tom víc a víc uvažovat...

Zabíjím.... čas

14. srpna 2010 v 15:26 | Megan
128 Jeffrey
Ahoj všichni,
tak nevím, jak vy, ale já jsem nějaká mrtvá. Z práce toho mám plný kecky a to mě ještě čeká další šichta... jestli já se na to nevykašlu... na nohy skoro chodit nemůžu, unavená jsem... za posledních 67 hodin jsem skoro vůbec nespala a záda mě bolí jako sviňa. O mé krční páteři, kterou jsem si nějaký ten pátek zpátky poranila, ani nemluvím. Jak to tak vidím, tak se na to dneska úplně  vykašlu a půjdu se vyspat. Tohle mi za to nestojí. Zdraví mám jen jedno a život konec konců taky. I když mě život často nebaví a nejraději bych s tím sekla, tak ho mám svým způsobem ráda. Vždycky je tu někdo, kvůli komu to tady na tom podělaném světě stojí za to zůstat. Ať už se jedná o mého přítele, nejlepší kamarádky Nariel a Silver Rose, nemocného pejska či Loterii života... prostě vždycky najdu něco hezkého, co zmírní moje deprese nad už tak zkurveným životem. No jo, dneska nějak prostě nemám šťávu... měla bych to zabodnout... měla bych trošku jinak zabíjet.... čas....

tak snad mě trošku potěšíte nějakým komentářem či podobně. Aloha.

Bez práce nejsou koláče? Ehm, spíš bez snahy nejsou peníze.

13. srpna 2010 v 14:38 | Megan
127 Perry
Ahoj všichni,
je mi líto, že tohle musím říci, ale přes víkend na 99% nebude žádný nový díl Loterie života a ani žádný jiný článek. V práci to teď vypadá na velkou zakázku, takže se budu snažit na tom pracovat, ať mám nějaké peníze. Za poslední dobu jsem tam byla jen jako tvrdé Y do počtu a nic nevydělala... tak se musím pokusit své ztráty dohnat. Pravda je, že z toho mám šílený strach, protože jsem relativně stydlivá a vůbec neumím jazyky... umím, ale jen ve škole... školní angličtina/němčina je o něčem úplně jiném než komunikace s opravdovými lidmi... i když jen přes počítač... uff, to bude namáhavé... dneska jsem spala jen 5 hodin a od 10.00 jsem na nohou.. a spát se půjde MOŽNÁ až zítra kolem 10... jestli vůbec... brr, vůbec si takovou směnu nezávidím. No, peníze jsou peníze... musím se alespoň trošku snažit, ať z těch prázdnin něco mám. A radši si nebudu dávat velké naděje na zisky... buďme realisté vzhledem k tomu, že jsem smolař... tak na mě myslete a snad mě potěšíte svými komentáři k Loterii života, až se vrátím (snad zítra)...

Loterie života - díl 306

12. srpna 2010 v 14:43 | Megan
Loterie života
V minulém díle Georg popudil otce k boji za Sofii a s Kyleem se
v řeči dostal až k Madeleine...

Jak bude pokračovat jejich hovor?

Čtěte v tomto díle


Loterie života - díl 305

11. srpna 2010 v 22:34 | Megan
Loterie života
V minulém díle Jeffrey začal rozebírat služební cestu a Georg si rýpnul, proč nevezme Sofii...

Řekne Jeffrey Georgovi pravdu?

Čtěte v tomto díle


Only time aneb lehce nepovedený romantický večer

11. srpna 2010 v 16:15 | Megan
Včerejší večer vypadal tak krásně. Měla jsem fajn pohodovou náladu a dokonce na mě přišla troška romantiky. Proč někdy neudělat něco hezkého s troškou relaxace, že? 
Tak první, co jsem chtěla udělat, tak si ten svůj malý pokojíček trošičku provonět. Vůně je přeci jenom jeden ze základů krásné atmosféry. Tak jsem jako první věc začala hledat skleněný svícen na svíčky Brise. Úspěšně jsem jej našla u svých tajných zásob sladkostí, tak zbývalo najít svíčky. Protože krásně voní, schovávám si je do skříně s oblečením. A tak otevřu skříň a dívám se do poličky. A co nevidím. Pouze prázdný obal. Sakra! To je pech! Poslední svíčku jsem již vypotřebovala a ani jsem si nedokoupila náplně. Tak nic. Tak se budeme muset obejít bez krásné uvolňující vůně. Nevadí. Jsou horší věci. Přejdeme k druhému kroku: hudba. Usedla jsem tedy k počítači a začala jsem přemýšlet, jakou písničku si asi tak pustit. Hm... počkat!! Odpoledne jsem kamarádovi dávala na Facebook video. Tam byla krásná písnička. Tak hurá na FB a pustit si video. Interpret mi byl relativně známý, textu bylo snadno rozumět, tak jsem písničku bez problémů hned našla - Enya - Only time. Krásný song. Pro romantiku jako vyšitý. Tak jsem to hned pustila a aby to lépe vyznělo, připojila jsem k notebooku obyčejné reproduktory k PC. Kdybych měla i tu svíčku, nemělo by to chybu. Skoro jsem se začala radovat. Jenže mi prostě nebylo přáno. Nevím, zda někdo nechtěl, abych si užila hezkého večera, nebo co, ale prostě ani s písničkou mi to nevyšlo. Jemný tón krásné písničky přehlušil cvrkot hmyzáků venku v trávě. Já v tu chvíli myslela, že to všechno prostě vyhodím. Jednou si chci udělat romantický večer, ačkoliv sama, a prostě nemůžu. Do prčic s tím :D. Prostě mi nebylo přáno splnit všechny tři body hezkého večera: partner, vůně (svíčky) a hudba... Díky bohu, že jsem přílišný flegmatický melancholik, jinak bych se rozčílila a někdo by to škaredě odnesl ...

Zasekané uloz.to

10. srpna 2010 v 17:51 | Megan
mrknutí megan.blog.cz
Ach, tak jsem pro vás návštěvníky dnes chtěla připravit něco speciálního a houby... prostě pech. Počítače prostě nikdy nedělají to, co my chceme, a navíc na pitomém uloz.to zase stahuje snad půlka republiky, takže stahování vůbec nejede :(. Takže budu zase muset
babygirl megan.blog.cz
 počkat do noci a teprve pak stahovat... Sakra, venku je tak hezky! Tak proč ty děcka sedí u těch počítačů?? Mají jít ven! Já v jejich věku lítala po venku celé 2 měsíce!! Sakra!! Prostě stáhnout během hodiny a půl 1GB soubor člověk nemá šanci, když rychlost nepřesáhne 30kb/s. Jak tragické!! A ještě když pomyslím na to, že jsem dříve takovou rychlost měla maximální, nemůžu uvěřit tomu, že jsem to přežila... No jo, v té době jsem taky stáhla maximálně nějaký obrázek či MP3 a neznala jsem věci, které znám dnes... sakra!! Už abych těch 6GB měla stažených!! Páč když u počítačů nejsou teenageři, tak pro změnu je na serverech výpadek a podobně... no, tohle asi nepřežiju :(
A co vy? Jak trávíte své osobní volno? Snad ne taky stahováním připitomělých souborů :D

August / 9 / 2010

9. srpna 2010 v 11:48 | Megan
Lilian
Páni, tak přeci jenom jsem to dokázala. Loterie života má již 300 dílů. A to jen díky vám všem čtenářům. Je to vlastně až k neuvěření, že jsme se dotkli této úžasné hranice 300 dílů. Už je to přeci jenom kus velké práce a hodně změn v příbězích a osudech postav. Zrekapitulujme si to: Lilian opustila Jeffreyho, žije s Perrym a snaží se otěhotnět. Jeffrey si prožil svůj románek s Madeleine, pak se k němu nastěhovala těhotná Ophelia a ve chvíli, kdy to nejméně čekal, se zakoukal do doktorky Sofie. Kyle se rozešel s Leandrou, byl zproštěn viny ze znásilnění a svoje štěstí našel u Daphne. Georg se dál věnoval své kariéře hudebníka a zkoušel vymyslet plán na zbavení se Ophelie, ale nic mu nevyšlo. Madeleine si začala románek nejen s Jeffreym, ale i s Kyleem a v Anglii se nechtěně připletla do vyřizování účtů podsvětí. Perry začal žít s Lilian, ale nečekaně zjistil, že má s Madeleine dceru - Eleanor. 

Páni... a to jsem ještě spoustu věcí vynechala... No, jsem zvědavá, jak moc se nám příběh ještě zamotá :)

Ovšem nevím, jestli dnes zmáknu další díl, protože se taky musím chystat do práce... no, uvidíme, třeba něco zmáknu napsat v práci, ale pochybuji, tam nám chybí word :(.

August / 8 /2010

8. srpna 2010 v 14:47 | Megan
125
Tak už tu máme zase neděli a zítra pondělí. Pondělí a já budu muset opět naklusat do práce. Vůbec se mi tam nechce. Čeká mě noční 12, z čehož budu mít opět oči červené jak upír. A to tedy dvakrát nepotřebuju, aby všichni věděli, co jsem zač XD. Prostě budu 12 hodin čumět do 2 monitorů a s největší pravděpodobností se nudit. Kdybych na tom PC měla alespoň Word, tak bych psala Lž, nicméně Wordy tam nejsou, takže se můžu jít bodnout. A proč právě Word? Protože mi opravuje překlepy, které na běžných klávesnicích dělám. - Jsem totiž zvyklá na klávesnici notebooku a ruku na srdce, klávesnice notebooku je plochá na rozdíl od obyčejné klávesnice...
A nejhorší na tom je, že v té práci budu muset vydržet ještě 2 další celé měsíce. Brrr... vůbec mě to nebere. Tedy... bralo by mě to, kdyby z toho šly peníze. Ovšem poslední 3 směny jsem tam strávila zcela zadarmo, neboť nějaký chytrák nejdřív celou síť počítačů rozhodil, potom se mi můj počítač začal sekat a nakonec nešel ani internet... to je práce na dvě věci...
A co vy a práce? 

Slečna umělkyně??

8. července 2010 v 22:43 | Megan
116
Ahoj všichni,
jak se máte? Já se mám za poslední dny opravdu všelijak. Jak se lidově říká, je to prostě jako na houpačce. Chvíli jsem nahoře, chvíli zase dole. Však to zajisté znáte... 
Zcela jistě jste postřehli, jak za poslední měsíc a půl blog opět ožil. A určitě si říkáte: "čím to je??" - Sama nevím, čím to je. Snad nějaká průběžná blogová krize v období leden-duben?? Opravdu nevím. Ale přiznám se, že právě v těchto obdobích jsem mívala i v dřívějších dobách krizi. Právě v těchto měsících zaniklo dost mých předchozích blogů. 
Inu, ale to nyní řešit nebudeme. Hlavní je, že tento blog mi přežil. I když je pravda, že jsem koketovala s myšlenkou zrušení blogu. Leč moje láska k Loterii života byla prostě natolik silná, že jsem zjistila, že blog zrušit nemohu. Bylo by mi té práce opravdu líto. A tak blog přežil své první narozeniny a svého prvního roku se dožila i Loterie života.

Abych pravdu řekla, dnes do deníčku nepíšu vůbec kvůli tomu, že bych tu chtěla rozebírat mé psychologické pochody ohledně blogu. Dnes bych se s vámi všemi chtěla podělit o novinku, že právě dnes v 13:30 se ze mě stala umělkyně.

Zcela přesně vidím vaše reakce. - Co to ta holka zase plácá? Má to v hlavě v pořádku?? - Pravda je taková, že má. Relativně... Relativně to má v hlavě srovnané a svá slova myslí zcela vážně. 
Samozřejmě už z dřívějších časů jsem částečnou umělkyní. Ono napsat seriál o 240 dílech vyžaduje určitou dávku úsilí, ale nyní jsem právě i papírově umělkyní. S jednou nejmenovanou společností jsem právě dnes podepsala UMĚLECKOU SMLOUVU chráněnou všemi autorskými zákony. Přesně tak. Jsem i papírově umělkyně.
Nyní se asi ptáte, čeho jsem umělkyně. Že by "umělkyně" na E55? Ehm... ne, k ničemu takovému bych asi snad nesáhla... (říkám "asi", protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné...). A s klidným svědomím vám mohu říci, že jsem umělkyně ve světě internetu. A cože to znamená? To znamená, že budu dál dělat to, co mě baví, a ještě za to budu placená :-D. Prostě celou svoji směnu strávím u počítače připojená k internetu a budu se tím bavit...

Tož, doufám, že se v tom uchytím a budu dobrá. Vypadá to jako velmi zajímavá a atraktivní práce, která by se dala udržet i při studiích. Takže by se to malé děťátko mohlo začít stavět na vlastní nožky a začít dělat první krůčky do světa samostatnosti...

Doufám, že i vy si užíváte prázdnin, dovolených,... prostě léta, máte ruce plné brigád a blogování a jste spokojení.

S pozdravem Vaše Megan.


PS.: a zapomněla bych ze zmínit, to, že jsme se dnes oficiálně stala umělkyní, mi neudělalo až tak zásadní radost... největší radost jsem dnes měla z toho, že jsem se dozvěděla, že svému příteli budu moci udělat radost jednou knihou :-)

Rozcestníček pro Lž

24. června 2010 v 23:09 | Megan
Loterie života

Zdravím vás všechny,
Madeleine Heartache - megan.blog.cz
jak jste si zajisté všimli, vrátila jsem se k publikaci prakticky oblíbeného (již 200 dílového) seriálu Loterie života. A když už se mi povedl i celkem hezký layout blogu, řekla jsem si, že by nebylo špatné, kdybych zapracovala i na rozcestníku do Loterie života, neboť onen rozcestník vypadal opravdu hrozně. A stejně hrozná byla i práce, abych ho dala do kupy a vypadal alespoň trošku k světu. Jak můžete nahlédnout zde, pohrála jsem si se samotnými
Daphne Moretti - megan.blog.cz
 postavami seriálu a ozdobila s nimi nápisy... Ani jsem to nijak neplánovala, ale náhoda tomu přála a nápisy (jsou klikací!!) vytvořily hezký pětiúhelník... však zhodnoťte sami kliknutím sem... 
A nezapomeňte obhlídnout i další sekce rozcestníku, se kterými jsem si taktéž vyhrála :-). Například jsem doplnila malé infa o Blanche Grace a San Aiden :)

Doufám, že alespoň trošičku oceníte moji 5 hodinovou práci... :)

S pozdravem
Vaše Megan.

Můžete mi říct, co jste tím teď vytvořila??

9. června 2010 v 13:05 | Megan
1244

Asi každý z nás nakupuje v obchoďácích. A zcela zajisté za nákupem jezdí autem, nebo ne? Řekla bych, že ano. Ruku na srdce, táhnout velký nákup bůhví kam daleko,... no, není to nic fajn. 
Ať už nakupujete v jakémkoliv obchoďáku, víte, jak to chodí na parkovištích. Prakticky vždy je tam plno. 
Nedávno jsem jela s mámou na nákup. Mám dojem, že to byla sobota odpoledne. Přijely jsme na parkoviště a již podle našeho zvyku máma odbočila na druhou - od vchodu vzdálenější - část parkoviště. Jedním z důvodů je to, že tam vždy bývá nějaké volné místo k zaparkování. A přesně tak bylo volné místo i nyní. Dokonce těch míst bylo víc a některé volné i naproti sobě. Proč si neulehčit vyjíždění tím, že přes jedno místo přejedete a zaparkujete na tom protějším, že? Máma tak učinila, zaparkovala a najednou před námi zastavila zlatá oktávka, vystoupil z ní namachrovanej "skinhead," opřel se o dveře svého auta a arogantně začal moji mámu: "Můžete mi říct, co jste tím teď vytvořila?" Máma se naprosto nenechala takovým blbem vyvést z rovnováhy a odsekla mu: "Nic. Zaparkovala jsem!" Skin měl zřejmě blbý den, zřejmě měl k obědu jen nějaký zeleninový blaf :-D, tak se chtěl pohádat: "A to Vám přijde normální? Zabírat dvě parkovací místa?" A mámu to opět nevyvedlo z míry: "Já stojím podle předpisů v boxíku! A jestli s tím máte problémy, zavolejte policii." Skinovi sklaplo, sedl do auta a odjel o kus dál. A hádejte, co ten blb udělal?! Projel to úplně stejně, jako to udělala moje máma, akorát že on se postavil přesně na čáru oddělující 2 parkovací místa, čímž obě dvě zabral... A pak kdo co vytvořil, že?? Vůl...

A víte co nechápu? Že takových idiotů je na světě furt velký dostatek... 
 
 

Reklama

Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska