Téma týdne

Poprvé ... a naposledy?

12. září 2010 v 12:53 | Megan
Poprvé
- Miloš Knor
"Praha. Pěkný podkrovní pokoj, půl páté po poledni. Po pokoji pobíhá Petr, připravuje pohoštění. Peče pizzu, pod plechovou poklicí pobublává pokrová polévka. Přijde Pavla. Poslední překotné přípravy. Prostřeno. Pohárky, pivo, pizza, polévka, pišingry, piškoty,..."

Každý máme ve svém životě nějaké poprvé. Vlastně všechno, co zažíváme, musí být nejdříve "poprvé." První nádech, první pohled, první slovo, první krok. První kamarád, první třída, první láska, první pusa. První zameškaná hodina, první poznámka, první jednička i první pětka. První lež...

Vlastně spoustu věcí, které děláme ve svém životě třeba i automaticky, zažíváme svým způsobem i poprvé. I já mám několik takových svých "poprvé," které bych si ráda navždycky uchovala v paměti. Třeba jak jsem poprvé nainstalovala hru The Sims (1). Nevěděla jsem, co je to zač, co s tím budu muset dělat, jak to funguje. Vlastně jsem tehdy vůbec nevěděla, co dělám. Jen jsem nějaké divné CD vložila do mechaniky počítače a zkoušela klikat na nějaká slova v rámečcích, o jejichž významu jsem neměla nejmenší ponětí.
Taky bych třeba nikdy nechtěla zapomenout, jak jsem poprvé uviděla svého pejska. To bylo pondělí 9. května 2005, pozdní odpoledne a já s kamarádkou Michel seděla u počítače a hrála AOE I. Když v tom za mnou přišla máma a říká: "Přijel strejda a máš jít dolů." A tak jsem seběhla ze svého pokoje do přízemí a vyběhla před dům a strejda se ohnul do auta a předal mi krabici a v něm maličké štěně.
A dost možná si budu pamatovat, jak jsme se poprvé stěhovali. Jaký sen se mi tu noc před stěhováním zdál a jak jsem druhý večer usínala o mnoho kilometrů dál a...
A další své "poprvé," které bych nechtěla nikdy zapomenout, jak jsem poprvé uviděla kluka, který mi prakticky změnil život. Změnil moje JÁ. A to od základů. Ovšem tenhle Tesco-příběh všichni znáte .

Ale abych tady nepsala samo hezká poprvé, jsou i vzpomínky, které mi dělají vrásky na čele. Když mi bylo deset, bylo září, pozdě večer a já už pomalu usínala a přišel táta a říká: "Děda umřel..." A o pár dní později jsem v černých šatech seděla v první řadě v sále pohřebního ústavu. Anebo chvíle, kdy jsem zažila víceméně poprvé-naposledy. Kdy jsem poprvé nechávala uspat psa, který mi byl celé moje dětství, vlastně od mých dvou let, věrným parťákem. A věděla jsem, že je to naposledy, kdy ho vidím a objímám živého... a dodnes si vlastně z té doby pamatuji, jak jsme si ho z Bílovic vezli domů. Byl ze 17 štěňat...


Všechno v našich životech musí nějak začít, aby to mohlo později skončit. Musíme prožít své poprvé, aby následně přišlo i naposledy. A tak, jak denně spousta dětí "zažívá" své první nadechnutí, spousta dalších lidí má v těch chvílích své naposledy...

Kde asi soudruzi z NDR udělali chybu??

1. června 2010 v 19:42 | Megan

Když se tak dívám kol a dokola kolem sebe, mám větší a větší pocit, že čím dál méně mladých lidí má ponětí, co to vlastně komunismus byl. Smějeme se vtipům o komunismu, máme z dřívější doby srandu.
pětiletka
Ano, přiznávám, mnoho vtipů je velmi povedených, leč podívejme se na věc realisticky. Vždyť taková doba tehdy ještě byla. Vím, že velká spousta lidí si tímto režimem prošla, nyní však mluvím k mladším generacím. Taková doba opravdu byla. Dovedete si představit, že byste neměli vymoženosti dnešní doby? Že byste si nešli jen tak do obchodu koupit, co potřebujete? Že byste si oblečení šili doma, stáli dlouhé fronty na rifle z tuzexu a podobně?? Ne, dost dobře si to představit neumíte. Ani já si to až tak představit neumím. A po pravdě ani nechci. Představa, že bych si nemohla říkat co chci, nemohla svobodně říci svůj názor, sama se rozhodnout, co budu dělat, jak budu žít, co si obleču, čeho se zúčastním, co si koupím, kam pojedu,... Děsivá představa. Nevím, jestli máte zkušenosti s tím, když vám někdo něco organizuje, nebo jestli patříte mezi ty, kterým tahle řízenost vyhovuje, ale pro mě je to dosti děsivé.

komunismus

Spousta lidí dnes vzpomíná, jak se za komunistů měli dobře. Možná ano, možná ne. Nějaké jistoty tu asi byly, leč každá doba měla svoje. Nedávno, ještě před volbami, nám paní profesorka dějepisu říkala, jak šla o obědové přestávce ze školy někam a vyslechla si rozhovor důchodců, kteří vzpomínali, co všechno bylo za korunu a jak se měli dobře. Ovšem podívejme se na to z druhé stránky věci. Jaké tehdy byly ceny a jaké výdělky?? Ceny s postupem času rostly stejně úměrně jako rostly platy. Například kurz v autoškole vás tehdy přišel prakticky na stejnou částku jako nyní. Na jednu měsíční výplatu základní mzdy. 

Nechci nikomu vnucovat názory, že komunismus je špatný, ale všeho moc škodí a všechno by mělo být v míře. Podívejme se do našich a nejen našich, ale i evropských, dějin. Jak se všechno rozvíjelo. Fašismus. Nacismus. Komunismus. A co z toho bylo? Kolik bylo nesvobody, kolik lidí v dobrém případě sedělo v žaláři za svůj názor? A kolik lidí kvůli své myšlence muselo jít na popraviště, v horším případě na nucené práce v nelidských podmínkách.

Vážení, byla bych velice ráda, kdybyste se trošku zamysleli nad dobou, prošli si nějaká fakta a uvědomili si, co všechno tu BYLO! Protože...

neznalost vlastní minulosti nás nutí ji prožívat stále dokola

Nechci nikomu říkat, aby byl radikálně pravicově orientovaný. Ale nevěřím tomu, že levice by byla dobrá. Paroubek sice nasliboval 13. důchody a další všelijaké finanční bonusy, ovšem, vážení, ruku na srdce. Kde na to chce vzít peníze...?? Copak na tyhle všechny "bonusy" půjdou peníze z jeho kapes... ne! Půjdou z platů nejnižších vrstev, které už nyní mají svých finančních problémů dost, vzhledem k nedostatku práce...


A tak se ptám....

Kde asi udělali soudruzi z NDR chybu, že jsme tam, kde jsme??

Droga drogou

30. května 2010 v 19:23 | Megan
drogy

Když se řekne droga, naprosté většině lidí napříč celé společnosti se hned vybaví nejrůznější specifické drogy jako např. marihuana, kokain, LSD,... K myšlenkám přidají představu mladého týpka, s největší pravděpodobností bezdomovce žijícího v nějké komunitě, jak si špinavou jehlou píchá do žíly nějaké to svinstvo, vedle něj druhého závislého, který pro změnu šňupe,...

Mnohdy to tak i bývá, mnohdy ne. Někdo v drogách vidí únik od reality, jiný si dá jen tak pro zábavu s přáteli na nějaké zábavě,... ovšem není droga jako droga. Jak je známo, do drog patří i velice známý nikotin, kofein či alkohol. Ovšem není droga jako droga. Mnohdy máme takové návyky na drogy, o nichž ani nevíme, že drogami jsou.

Velkým případem oné drogy by mohl býti i dnes velice běžný internet. Používáme jej denně. K práci, pro přípravu do školy, ke komunikaci s přáteli, k odreagování se... Ale velmi málo si uvědomujeme, jak jsme vlasně na tomto vynálezu závislí. Přijde bouřka, výpadek elektřiny, nebo jen samovolný výpadek internetu, což je někdy i na hodiny... a jako na sviňu je to právě v době, kdy to nejméně potřebujeme. Jako vždy. Ale aniž si to uvědomujeme, je toto vnímání většinou způsobeno tím, že jsme vlastně na internet závislí. Sama to znám. Když jsme jezdívali na víkend na chalupu, brávala jsem si s sebou notebook s nadějí, že když nebudu mít internet, udělám si nějakou práci do školy, napíšu a nafotím nový díl Loterie života. Ovšem pravda byla vždy naprosto odlišná. Bez internetu jsem neměla ani náladu počítač vytáhnout z tašky, natož pak ještě na něm pracovat... Internet je dnes opravdu velká závislost. Ovšem není zdaleka jedinou velkou závislostí. Mnohdy, ačkoliv si to neuvědomujeme, je pro nás závislostí i vztah. Ať už vztah k rodičům, sourozencům, kamarádům, přátelům, partnerovi/partnerce, nebo domácímu mazlíčkovi... I tohle je vlastně svým způsobem druh závislosti. Já sama bych o tom mohla mluvit dlouhé hodiny, protože někteří lidé jsou opravdu návykoví. Takových lidí znám sice málo, ale je dobré vědět, že takoví lidé ještě existují. Lidé, na které se těšíme, rádi je vidíme (ať už reálně, či virtuálně), rádi s nimi mluvíme (píšeme si). Pro mne takovými drogami jsou například můj přítel, Narielka, Valinka, přátelé na chatu a ještě pár dalších lidí, kteří jsou mi vzácní. A přiznám se, že nevidět je delší dobu je pro mne velmi těžké.

A nakonec, summa summarum, když se to tak vezme, celý život je drogou. Proč jinak by se říkalo, že život je jako na houpačka? Jednou jsi dole, jednou nahoře, tak jako s ostatními drogami. Máme je, jsme nahoře, postrádáme je, prohlubuje se náš smutek, deprese,...

A co vy a drogy??

Zdraví pro naše zdraví?

11. dubna 2010 v 23:26 | Megan
Žijeme zdravě nebo nezdravě? A co je vlastně zdravé pro naše zdraví?? - Tuto otázku si někdy položili už všichni. O zdraví toho bylo již mnoho napsáno. Nejen hromady poučných knih, ale i v různých přílohách či speciálních rubrikách novin a časopisů se dočteme, jak žít zdravě. Odevšad na nás doléhají věty o tom, že máme jíst to a ono, naopak nejíst toto a tamto, protože to obsahuje škodliviny. A aby toho nebylo málo, tak i reklamy na nás chrlí věty o tom, co máme pro naše zdraví dělat.

A tak vstáváme o dvě hodiny dřív, než obvykle, abychom měli na všechno dostatek času a nemuseli potom pospíchat. Místo ranního milování s partnerem radši vstaneme, oblečeme tepláky a jdeme si zaběhat, potom si dáme rychlou sprchu a dáme si snídani. Chuť na rohlíček se sýrem a salámkem si samozřejmě necháme zajít! Chceme žít zdravě! A tak si radši dáme pár sušenek BeBe Dobré ráno, ať máme dost energie po celý den, následně si ještě dáme misku cereálií Fitness, ať si udržíme štíhlou linii, ale místo obyčejného mléka nalijeme na cereálie bio mléko. Copak si můžeme ničit tělo nezdravými "éčky" a konzervanty hned po ránu?? - Nemyslitelné!! A než odejdeme z domu, posilníme naši imunitu Actimelem, protože jedině Actimel ochrání naše tělo před škodlivými vlivy po celý den.
 
 

Reklama
Stálí návštěvníci:Nariel, Silver Rose, Fantasy . Oblíbené odkazy: Valinka, Lowiska